MBPFW day II. Óda na femininitu Tomáše Němce a mic drop Jakuba Polanky

Technická univerzita v Liberci je v našich krajinách správným příkladem toho, jak by měly vypadat kolaborace mezi obory. V rámci každé přehlídky totiž spolupracují magistři designu a bakaláři šperku na několika modelech, které se vzájemně doplňují. Byť je Liberec narozdíl od jiných škol nastaven primárně na inovace v materiálech a řemesle, bylo by chybou ignorovat (mnohdy velmi) pečlivou propracovanost konceptu i zpracování střihu. Od kubistické stínohry Ondřeje Treglera, přes „sopečné“ pleteniny a sublimační tisk Kateřiny Klozové, až po žakárové košile s mývalem a perfektní konstrukcí 3D kapes Diany Tudosiciuc – Liberec nabírá náskok.  Ateliér designu oděvu Zlínské univerzity letos zastoupili jen tři studenti – zde se (doslova) vykrystalizovalo jméno Ondřeje Petra. Jeho pánské modely navracející 80's glam s krystaly Swarovski zpět do kurzu menswear jsou příjemným zpestřením v rámci segmentu, kterému již dlouhá léta despoticky vládne sportswear.

Obecně mezi módními kritiky (nejen v ČR) panuje názor, že se dámská móda začíná dost vyčerpávat. Až moc rychle si dámy zvykly na pánské kostýmy a oversize streetwear, který si rády osvojily ve jménu rovnosti. Ó, jaká pastva pro oči proto diváky čekala na přehlídce posledního vítěze soutěže Van Graaf Junior Talent, Tomáše Němce. Představte si, kdyby se spojila ultra elegantní femininita Thierryho Muglera s geometrií Pierra Cardina a … Jiřinou Bohdalovou(!). Podle návrháře to byla právě hereččina postava z filmu Dáma na kolejích (1966), která jej inspirovala k vizuální podobě kolekce. Byť asi nenajdeme přesnou paralelu jeho modelů s původním filmem, jde primárně o zapomenutý koncept femininity, který z dámské módy dnes skoro vymizel (respektive byl nahrazen buď explicitní nahotou, či pohodlným business casual). Na počátku 20. století ženy své korzety pálily ve jménu svobody, a nyní v nás korzety naopak vyvolávají „wow efekt“ – možná proto, že jsou tentokrát v rudém sametu a tvídu à la Cruella DeVil. Ačkoliv první přehlídkový den přinesl hořký pocit dystopické budoucnosti a černých uniforem, druhý den se tyto obavy zcela rozplynuly. Ano, mladá generace si stále pamatuje své hrdiny! Ultra-feminní bolerka s masivními rameny a empire linií, korzet na tvídovém plášti s vrstveným límcem nebo šaty s dvojitou sukní umocňující efekt přesýpacích hodin – to mi jako důkaz nadějné budoucnosti dámské módy v Čechách stačí!

Poslední třešničkou na dortu byla kolekce „Ticho před bouří“ Jakuba Polanky, po které se celý Mercedes Benz Fashion Week mohl klidně ukončit. Což se taky technicky vzato stalo (nehledě na to, že nás čekají ještě další dva dny). Prý #NoNeed. Zde není potřeba být fashion guru – i jakkoliv módou nedotčený divák (ocitnuvší se na přehlídce náhodou pouze jako doprovod) musel ocenit jak samostatné kusy, tak i show talentovaného návrháře. Když nemůže divák do backstage, tak se backstage přenese k divákovi – a to se vším všudy! Před zraky publika se tak 12 looků proměnilo na 36 – ona velmi odlehčená verze chalayanovské transformace dokonale posloužila k vizualizaci ústředního tématu kolekce (o němž nám napovídaly nejen zrakové, ale i sluchové vjemy). Elegantní, flitrované sukně v kombinaci se syrovými dekostruovanými bombery vábily svými odlesky stejně jako vesty z vinylových pruhů, které stačilo obrátit naruby pro vytvoření zcela jiného efektu. Nabírané sukně z matného šusťáku se měnily v masivní plachty poletující chaoticky ve větru a čekající na to, až bouře pomine. Na intenzitě (a rychlosti) nabírající choreografie pak vyvrcholila zřejmě největším defilé, kdy před objektivy fotografů konečně stanul celý tým organizátorů, maskérů, stylistů a všech těch, kteří se starají o dokonale hladký průběh akce. Tomu říkám #micdrop.