Mademoiselle Coco a její tajemství…

Vlivní přátelé a (nejen) jejich peníze

Coby dívce z nemajetné rodiny jí však přálo štěstí, a to především na zámožné muže, kteří jí otevřeli dveře do vyšší společnosti. Ať už se jednalo o Arthura „Boy“ Capela (synovce Winstona Churchilla) nebo Dmitrije Romanova (bratrance cara Mikuláše II.), oba k jejímu raketovému vzletu přispěli víc než jen penězi. Díky „Boy“ Capelovi si v roce 1913 otevřela svůj první butik v Deauville – letovisku pro zámožné podnikatele a jejich ženy. Tam nabízela velmi jednoduché kusy šatníku z laciných látek (například žerzej), slamáky, trička a jednoduché topy. Byť to bylo jediné, co mohla se svými velmi skromnými šicími schopnostmi návrhářka nabídnout, butik měl úspěch. V první řadě se jednalo o basic modely nabízející maximální pohodlí, a hlavně – čím jiným si mohly dámy krátit dlouhou chvíli v letovisku, než právě nákupy!  Největší úspěch jí však přinesl její parfém.

Byl to právě ruský aristokrat Dmitrij Romanov, který mladou Coco seznámil s legendárním parfumérem Ernestem Beauxem, pod jehož taktovkou vznikl legendární parfém Chanel No.5. A jak se to stalo? Z pěti různých lahviček, které měl Beaux již nějakou dobu „v šuplíku“ se návrhářka ihned zamilovala do vůně té poslední – č. 5. Koupila tak od parfuméra recept, nic nezměnila (ani název) a hned jej ihned vystavila v butiku. Historici se stále přou o tom, jak vznikl design lahvičky – podle některých se jedná o lékařskou sklenku, v níž se dříve uskladňovaly tinktury. Jiní se domnívají, že jde o kopii tehdejší exkluzivní lahve na vodku, kterou často vídala u svého přítele Dmitrije Romanova. V každém případě Chanel No.5 zaznamenával neuvěřitelný úspěch.

Právě díky tomu ji v roce 1921 oslavili bratři Wertheimerovi – úspěšní evropští obchodníci jí nabídli odkoupení společnosti ve svůj prospěch, avšak za to slíbili rozšíření prodejů do celého světa. Z chudé dívky se tak rázem stala milionářka!

Ruská stopa

Díky velkému přísunu peněz si nyní mohla dovolit otevřít pořádný butik v Paříži a najmout dostatečně velký tým, tvořený především ruskými modelkami a pletařkami. Jednalo se hlavně o švadleny a řemeslnice, které utekly po revoluci z Ruska a nyní nabízely své služby doslova za almužnu. První tváří Chanel se stala gruzínská kněžna Maria Eristavi a coby svoji kreslířku a pravou ruku najala Marii Romanovu (sestru Dmitrije), která pomohla transformovat tvorbu domu do glamour podoby s viditelným nádechem art deco a bojarského stylu. Objevily se kožešinové límce, bohatá ruční výšivka, korále, hedvábí a ornamenty. Pod taktovkou Marie Romanové se tak dům rychle rozrůstal a nabíral slavné klienty – především ruské a gruzínské aristokratky, které se coby světské lvice staly hlavními influencerkami Chanel. Blízké vztahy s ruskou a britskou aristokracií se návrhářce vyplácel. Spřátelila s nejvýznamnějším mecenášem Sergejem Ďagilevem, kterému nabídla kostýmy pro baletní vystoupení. Nechtěla od něj však žádné peníze, jen „reklamu“ ve správných kruzích. Skrze něj se také seznámila s herečkou Lady Abdy. A právě s tou je spjat vznik kabelky 2,55. Matka Lady Abdy vlastnila fabriku na prošívané tašky, prodávající pro tehdejší francouzský dům ANEK. Chanel vykoupila veškerou produkci společnosti včetně spodního prádla, sametových mašlí do vlasů a pochopitelně kabelek. Na vše pouze otiskla své logo a následně tu samou produkci začala prodávat již pod svou značkou.

Veřejný nepřítel č. 1 

Třicátá léta přinesla nové návrháře, čerstvé nápady i zcela novou estetiku a dům Chanel ustoupil do pozadí kvůli absenci nové vize. Na výsluní se navíc dostala jména jako Lucien Lelong, Jean Patou se svým parfémem JOY, Jeanne Lanvin, Maggy Rouff nebo Madeleine Vionette… a hlavně Elsa Schiaparelli! Největší sokyně Chanel, s níž návrhářka léta vedla otevřenou válku. Butik Schiaparelli se nacházel přímo naproti Chanel, a ta velmi pozorně sledovala, jaké ke konkurentce chodí klientky, aby je pak mohla ukrást pro sebe. Chanel navíc často kopírovala tvorbu své italské sousedky, a dokonce jí přebrala i účetního. Všechno marně. Největší prohrou pro Chanel bylo nejen to, že se parfém „Shocking by Schiaparelli“ stal novým č. 1., ale hlavně to, že se Schiaparelli dostala na obálku TIME jako vůbec první návrhářka. Chanel se proto rozhoduje zkusit své štěstí v Hollywoodu, s čímž jí opět pomáhá Dmitrij Romanov. Propojuje se s filmovým studiem MGM, kam ji zve sám zakladatel Samuel Goldwyn (prý díky tomu, že jeho manželka milovala Chanel No.5). Kvůli neshodě s hvězdou stříbrného plátna Glorii Swanson však spolupráce končí neúspěchem, a Chanel se vrací zpět do Paříže.

Temná historie, která měla navždy zůstat tajemstvím 

V roce 1932 nabírá do svého týmu Jeana Cocteau a módního ilustrátora Paula Iribe. Iribe je však tou dobou již velkým názorovým spojencem nacistického režimu, a dokonce pracuje pro francouzský magazín Le Témoin plný antisemitské a fašistické propagandy, který sama Chanel finančně podporuje. I její módní tvorba mění svou estetiku – objevují se bavorské a španělské nacionální střihy, a Chanel tak přestává být politicky neutrální. Začíná velmi temné období jejího života, které je pro francouzský dům stále velkým tabu…

Začátkem II. světové války Chanel zavírá svůj butik, nelegálně propouští všechny švadleny a ponechává si pouze prodej parfému. Společně s tím se stěhuje do hotelu Ritz, kde se nově nachází i sídlo velitelů německých vojsk a SS. Tam velmi rychle nachází nový okruh přátel i milence, a navíc se stává oficiální špionkou č. 7124 s krycím jménem „Chansel“. Podle dokumentů odkrytých v roce 2014 dokonce využívá vlivu svých nových přátel ke zničení konkurence v rámci parfemářských domů ve Francii, což se jí i do jisté míry daří. Píše dopis veliteli SS, v němž tvrdí, že byla okradena bratry Wertheimerovými, kteří jí dluží 4 miliony, a proto prosí, aby byli posláni do Osvětimi. Ti naštěstí mezitím stihli uprchnout do Ameriky, čímž se zachránili před jistou zkázou. S návrhářkou je také spojena tajná operace Modellhut, kdy se „Chansel“ měla sejít v Madridu s britskou agentkou Verou Ashby (její bývalou modelkou) a předat dopis z německé strany do rukou vévody z Wesrmisteru o separatistckém míru. Ashby ihned informuje Scotland Yard a ten zahajuje trestní stíhání Chanel. Po osvobození Paříže v roce 1944 je návrhářka zatčena a umístěna do vězení. Ihned proto volá Winstonu Churchillovi, který obratem kontaktuje prezidentova Francie Charlese de Gaulla, který Chanel dává 48 hodin na opuštění země. Stěhuje se tak do Švýcarska ke svému německému milenci Hansi Güntherovi von Dincklage, kde spolu v tichosti žijí až do roku 1952.

Odpuštěno, zapomenuto, jedeme dál

Začátkem 50. letech se francouzský prezident Charles de Gaulle rozhoduje udělit milost všem Francouzům, kteří kolaborovali s nacisty. Chanel se proto vrací do Paříže, kde se již hromadí davy Američanů v naději koupit si Chanel No.5 nebo alespoň Molyneux No.5 („ten druhý parfém č. 5“, o kterém si raději řekneme někdy jindy). Tou dobou se vracejí i bratři Wertheimerovi, kteří chtějí obnovit business módního a parfemářského domu. Návrhářka přistupuje s podmínkou, že jí zaplatí 4 miliony, které jí prý bratři dluží. Ti souhlasí, ale pod podmínkou, že i zbytek vlastnického podílu domu přejde na ně. Tak se Chanel stává roku 1954 „pouze“ kreativní ředitelkou. Nad svým domem má však absolutní kontrolu – má k dospizici velký tým, neomezené množství drahých látek a doplňků, kreativní svobodu a žádné starosti s penězi.   Válku mnoho domů nepřežilo, a ještě méně jich dostalo finanční podporu od investorů, aby se postavilo zpět na nohy. S minimální konkurencí proto jako fénix vzlétá z popela a získává opět velkou popularitu. Ženy totiž preferují cestovat s minimalistickým tvídovým kostýmkem.

Koncem 60. let ale její sláva upadá. Přichází mladší a zajímavější návrháři a stále opakující se variace tvídového kostýmku již ztrácí svůj půvab. Přichází navíc éra minisukní, které Chanel doslova nesnáší. Podle ní „jsou kolena ženy tou nejošklivější částí těla“. Klesajících prodejů si všímá vedení společnosti, a tak jí na konci roku 1970 neprodlužují smlouvu coby kreativní ředitelce domu, a na její místo nastupuje Philippe Guibourge. Pro návrhářku se jedná o obrovský šok, který se silně podepisuje na jejím zdraví – dostává infarkt a začátkem ledna umírá. Sama. V Hotelu Ritz…