V tropické scenografii představil Jonathan Anderson svou druhou couture kolekci pro dům Dior, která potvrdila, že byl pro maison tou nejlepší možnou volbou.
Tentokrát se inspiroval americkou sochařkou Lydií Benglis, jejíž organické plastiky, práce s objemem a tekutými tvary se promítly do celé kolekce. Neméně důležitou roli sehrála Indie – zejména tradiční výšivky, bavlněné tkaniny chintz s botanickými motivy nebo šperky z Džajpuru. Anderson tak připomíná, že právě tam dodnes vzniká část nejcennějšího módního řemesla.
Plisované šaty připomínaly pohybující se objekty, metalické sklady obepínaly siluetu a hedvábné róby zdobily motivy inspirované pávími vějíři. Přesto kolekce neztratila spojení s odkazem Dioru. Květinové motivy, vrstvené šifony i ikonické Bar jackets dostaly modernější, uvolněnější podobu.
Nechyběly ani experimentální momenty v podobě pomačkaných textur, třepených lemů či konstrukčních detailů, které posouvaly kolekci směrem k současnému umění.
Výsledek působí jako přirozené propojení couture, sochařství a výjimečného řemesla. Anderson zároveň ukazuje, že luxus dnes nespočívá pouze v okázalosti, ale především v nápadu, precizním zpracování a odvaze přemýšlet o módě jinak. A možná právě proto jeho Dior působí tak současně.
Why Would You: Div že na tyhle boty ještě nikdo nevylil hrachovku a pak se k nim nepřilepil
Den matek: Malé gesto, velká emoce. Tipy na dárky, které mají smysl
Osmdesátiletý odkaz aneb Krátká historie fashion weeku