Kdo vlastně chtěl Lauren Sánchez na pařížské haute couture?

Během pařížského týdne haute couture letos kolovalo po internetu překvapivě málo obrazů samotné módy. Mnohem větší pozornost než siluety, výšivky a ateliérová práce přitahovala přítomnost Lauren Sánchez, manželky Jeffa Bezose, která se objevovala prakticky na všech klíčových přehlídkách, po boku Anny Wintour, ve stylingu od Lawa Roache a fotografovaná hned vedle nejvyšších představitelů módních domů.

Nešlo přitom o běžnou přítomnost celebrity. Vynořila se otázka, která v módním prostředí obvykle zůstává nevyslovená: jsou podobné postavy v haute couture vítanými hosty, nevyhnutelnými klienty, nebo spíše rukojmími systému, který si sám podřezává větev?

Služebníci, klienti, rukojmí

Rozpor, který Lauren Sánchez zosobňuje, leží přímo v jádru současného módního průmyslu. Na jedné straně stojí systém vystavěný na moci, penězích a hierarchii. Na straně druhé kulturní ekosystém, který se sám definuje jako progresivní, liberální a hodnotově ukotvený. Mezi nimi se pohybuje abstraktní, avšak všemocná entita: kapitál.

Tento konflikt se dostal na povrch poté, co nezávislý návrhář Miguel Adrover na instagramu ostře odsoudil společnou fotografii Bezose, Sánchez a vrcholných představitelů Dioru. Mluvil o „korporátní módě“, o koupeném systému a o kreativních profesionálech jako o „služebnících“. Jeho výrok rezonoval právě proto, že pojmenoval něco, co si většina branže uvědomuje, ale málokdo vysloví nahlas.

Je pravda, že designéři pracující pro konglomeráty mají omezený manévrovací prostor. Fotografování s podobnými postavami často není osobní volbou, ale součástí institucionální povinnosti. U mediálních a stylistických autorit je situace složitější. Anna Wintour ani Law Roach nejsou pasivními články řetězce. Jsou to aktéři, kteří propůjčují legitimitu, vytvářejí kulturní rámec a určují, kdo je uvnitř. A právě zde se otázka mění v problém.

Proč jsou Jeff Bezos a Lauren Sánchez tak neoblíbení?

Veřejná nevole vůči této dvojici nevychází z jejich bohatství samotného, ale z jeho politického a symbolického kontextu. Jeff Bezos je vnímán jako zosobnění extrémní koncentrace moci, ekonomického vlivu a politického oportunismu. Jeho vazby na Donalda Trumpa, finanční podpora inauguračních aktivit i postupná destrukce redakční nezávislosti The Washington Post vytvořily obraz člověka, který aktivně přispívá k erozi demokratických institucí.

V tomto kontextu nepůsobí vstup Bezose a jeho manželky do světa módy jako nevinný společenský flirt, ale jako systematická expanze. Jejich přítomnost na Met Gala, přehlídkách Balenciaga, Chanel či Schiaparelli, následovaná sponzorstvím Met Gala 2026, vytváří dojem dobytí prostoru, který měl fungovat alespoň částečně autonomně.

Lauren Sánchez se zároveň stala jednou z nejviditelnějších módních wannabe postav současnosti. Její vstup do haute couture nepůsobí jako přirozený dialog s módou, ale jako pěst na oko. Pokud se dveře neotevřou, prorazí se silou.

Když peníze nahrazují legitimitu

Haute couture byla vždy doménou elit. Rozdíl spočíval v tom, že elita dříve přijímala pravidla hry, zatímco dnes je přepisuje. V okamžiku, kdy se kulturní kapitál nahrazuje kapitálem finančním, přestává být couture prostorem aspirace, experimentu a idejí. Stává se vitrínou moci.

Spekulace o zájmu Bezose o Condé Nast, o možném vlivu na Vogue i o institucionálním ukotvení Lauren Sánchez v módních strukturách nejsou podstatné tím, zda jsou pravdivé. Podstatné je, že jsou uvěřitelné. A to samo o sobě vypovídá o stavu systému.

Co tedy couture říká sama o sobě?

Otázka „kdo chtěl Lauren Sánchez na haute couture“ není osobní. Je systémová. Odpověď zní: módní průmysl, který se nachází v bodě, kdy nedokáže rozlišit mezi prestiží a kapitálem. Pokud je možné si koupit nejen místo v první řadě, ale i kulturní legitimitu, pak se nejedná o selhání jednotlivců, ale o strukturální krizi. Kdo má peníze, vyhrál.