Je Ďábel nosí Pradu 2 parodií na Jeffa Bezose a jeho manželku?

Od chvíle, kdy do kin vtrhlo pokračování kultovního snímku Ďábel nosí Pradu, si diváci i kritici všímají nápadných paralel. Fanoušci se ptají: Je filmový miliardář Benji Barnes a jeho ambiciózní partnerka jen náhodnou postavou, nebo jde o promyšlený trolling páru Jeff Bezos a Lauren Sánchez?
Josef Šlaich
——
6. května 2026

Vydání filmu přišlo v symbolický moment – jen krátce před Met Gala 2026, které se zapsalo do historie jako konec jedné éry. Šlo o poslední ročník pod nadvládou Anny Wintour jako královny Vogue a zároveň první, který sponzoroval právě miliardářský pár Jeff Bezos a Lauren Sánchez. Ti v posledních letech udělali vše pro to, aby se etablovali v nejelitnějších kruzích vysoké módy.

Právě toto zapojení vyvolalo vlnu kontroverzí a spekulací o tom, proč se některé hvězdy letos na červeném koberci neukázaly. Absence jmen jako Zendaya nebo samotná Meryl Streep, která se od letošních sponzorů diplomaticky distancovala, jen podtrhla napětí, které filmové pokračování brilantně zachytilo.

Zatímco první film byl o módě, druhý díl je o jejím pohlcení technologickými oligarchy. Podobnost s realitou je v tomto případě až mrazivá. Postava Benjiho Barnese, hraná Justinem Therouxem, je vykreslena jako technologický miliardář posedlý dlouhověkostí a vysíláním raket do vesmíru, čímž nápadně připomíná Jeffa Bezose a částečně i Elona Muska.

Nejde však jen o profesní sféru; nápadné je i rodinné pozadí, kdy je Barnes čerstvě rozvedený a jeho exmanželka Sasha věnuje své miliardy na etické a charitativní účely, což přesně kopíruje kroky MacKenzie Scott, bývalé ženy zakladatele Amazonu. Celý obraz pak doplňuje Barnesova výrazná fyzická transformace po zbohatnutí – detail, který u skutečného Bezose neunikl žádnému bulvárnímu médiu a jenž ve filmu slouží jako další jasné vodítko pro diváky.

Co na to tvůrci?

Zástupci herců jakoukoli inspiraci skutečnými osobami pochopitelně popírají. Scenáristka Aline Brosh McKenna pro Variety uvedla, že scénář byl hotový dříve, než se začalo spekulovat o tom, že by Bezos mohl koupit vydavatelství Condé Nast. Přiznala však, že když se realita začala shodovat s jejich příběhem, byli sami v šoku.
 
Zákulisní zdroje však naznačují, že parodie na Bezose a Sánchez byla inspirována skutečným strachem zaměstnanců Vogue. Ti se obávají, že jejich historický časopis potká stejný osud jako Washington Post, který Bezos po akvizici v roce 2013 rozmělnil hromadným propouštěním a erozí redakční nezávislosti.

Kulturní nihilismus v drahém obleku

Ve výsledku stojí kreativní tým před situací, kdy nemůže otevřeně přiznat barvu, ale paralely jsou pro informovaného diváka nepřehlédnutelné. Film rámuje realitu jako souboj s neoliberálním nihilismem technologických magnátů, kteří chtějí vše vlastnit a následně rozebrat na součástky pro zisk, aniž by chápali humanistické hodnoty krásy a lidské kreativity.
 
Nebo jak to formulovala sama scenáristka: „Je rozdíl mezi těmi, kdo média vlastní proto, že na nich chtějí vydělávat, a těmi, kdo si jimi chtějí pouze vyleštit reputaci, dodat si společenskou váhu nebo získat vstupenku na večírky s filmovými hvězdami. V jejich rukou mohou podobné tituly kdykoli zmizet. Kupují si vážené instituce, aniž by měli sebemenší úmysl je skutečně udržovat při životě.“

Josef Šlaich

Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.

Objednejte si předplatné Harper’s Bazaar

Časopis Harper’s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu