Issey Miyake: Anomálie mezi módními návrháři

Zemřel krejčí větru, básník jemnosti a architekt vzdušného brnění nového tisíciletí, který proměnil koncept zero waste v realitu.
Oli Egler
——
9. srpna 2022

Foto: Profimedia

Issey Miyake se narodil 22. dubna v roce 1938 v japonské Hirošimě. Jeho život však nabral zcela jiný směr, když byla jeho rodina zabita při americkém bombardování města v rámci 2. světové války. Tato tragická událost jej přinutila soustředit se tvorbu přinášející lidem krásu, radost a technický pokrok, propojující východní a západní estetiku a filozofii.

Po ukončení studia na Tokijské univerzitě designu se přestěhoval do Paříže, kde se přihlásil na školu Chambre Syndicale de la Couture. A od roku 1966 a také působil coby asistent v módních domech Guye Laroche a Huberta de Givenchy. Během svého života ve francouzské metropoli byl svědkem silných nepokojů známých jako Pařížský květen nebo Mai 68, kdy skupina krajně levicových studentů protestovala proti kapitalismu, konzumerismu, americkému imperialismu a tradičním institucím. I tato zkušenost mu pomohla zaměřit svou tvorbu na vytvoření oblečení pro širokou veřejnost.

Pleats Please

V roce 1969 opustil Francii a přestěhoval se do New Yorku, kde začal pracovat pro jednoho z nejslavnějších amerických návrhářů 20. století – Geoffreyho Beenea. Právě zde se do hloubky ponořil do funkčního aspektu oděvu a jeho výroby. Plný nových zkušeností a nápadů se vrátil do rodného Japonska, kde si v roce 1970 otevřel svůj samostatný ateliér. Právě zde se poprvé začal věnovat vztahu dvourozměrného oděvu a trojrozměrného těla. O tři roky později předvedl svou první kolekci na Pařížském týdnu módy. Byť nebyl prvním japonským tvůrcem, který si podmanil Západ (tím byl Kenzo Takada), veřejnost vítala novou vlnu asijských vizionářů s otevřenou náručí. Během další dekády se soustředil na zdokonalování techniky plisé. Již hotový oděv presoval mezi dvěma kusy tvrdého papíru – kdy látku skládal do různých forem, čímž následně vytvářel hotové origami. Pro tuto techniku si vybíral polyester, který zabezpečoval nejen „paměť” materiálu, ale také jeho dlouhou životnost a komfort v rámci nošení díky absolutní svobodě těla. Spojil tak dva klíčové aspekty své tvorby – funkčnost a praktičnost, které byly poprvé viděny v rámci kolekce „Pleats Please” v roce 1993.

A-POC

Největší průlom však přišel v roce 1999, kdy představil „A Piece of Cloth” neboli A-POC, techniku, umožňující vyrobit oděv pouze z jednolitého tubusu látky, který se následně přemění v multifunční kus za pomoci několika výstřihů nůžkami, a to zcela bez potřeby šití. Dával tak možnost svému nositeli vytvořit z neforemného kusu látky jakýkoliv oděv, čímž v podstatě položil základy zero waste hnutí v módě. Tento koncept byl v teorii představen již v roce 1589 španělským autorem Juanem de Alcega, avšak nikdo předtím nešel tak daleko, aby jej proměnil ve skutečnost.  Ten po něm převzalo mnoho dalších návrhářů, jako například Holly McQuillan – dnes nejznámější představitelka zero waste designu, pracující s oděvem jako se skládankou.

Podle mnohých svých kolegů i kritiků módy byl japonský návrhář více, než jen designér oblečení. Byl filozofem, antropologem a opravdovým vizionářem. Změnil nejen sociální percepci veřejnosti na módů, ale také vytvořil technologii, která tuto změnu umožnila.

Objednejte si předplatné Harper‘s Bazaar

Časopis Harper‘s Bazaar
Předplatné

Podobné články

Sleduj nás
na instagramu