Drama po milánsku – grandiózní oslavy, velké loučení a ještě větší očekávání

Fendi kolekce byla představena ve svém čerstvě zrekonstruovaném sídle – Via Solari. Show zahajovala vnoučata Silvie Venturini Fendi – přece jen rodina je jedním z hlavních pilířů této značky, kterou vede již pět generací rodina Fendi. Ze značky specializující se na kožené a kožešinové zboží se vypracovala na jeden z největších domů s luxusní módou. A to díky věrnosti tradicím a řemeslu, které je zde ceněno na váhu zlata – kožené plisované šaty, kabáty z vrstvené vlny, ale také bravurní opracování kožešin (mnohé z nich střižené). To vše v zemitých, smyslných barvách podtrhujících ženskost bez potřeby své nositelky zastínit.

Dsquared2 coby o 70 let mladší značka vsadila na jiný efekt, a nechala za sebe mluvit své tváře – Doechii, Naomi Campbell a také Bridget Nelson – ženy, jejichž „ICON“ energie (nápis, který měla Doechii, jež zahajovala show, na tričku) zosobňuje vibe značky. Byla to drzá óda na popkulturu moderní subkultury – cowboy core a peří, mašle a kůže, BDSM a disko koule.

Na úplně druhé straně spektra je pak Max Mara, která již dlouhá léta sází na své nejsilnější zbraně – nekompromisní eleganci tichého luxusu a dokonalý balanc mezi femininitou a formálností. Vždy aktuální paleta zemitých tónů – béžové, černé, šedé, camel, khaki a bordó, která vypadá perfektně v monochromu, ale zároveň slouží své majitelce jako perfektně se doplňující skládanka.
Pleteniny v podobě oversized vest nebo uplých pleteninových setů s peplum topy, kalhotové kostýmy s balónovými nohavicemi, široké a-line sukně v sametu a prvotřídní vlně s patch a cargo kapsami nebo pleteninové šaty utažené nekonečně dlouhým páskem. Vždy relevantní, vždy stylové.

Potřebuje vůbec Gucci kreativního ředitele? To je otázka, která mi běžela hlavou celou dobu přehlídky. Značka pod správou konglomerátu Kering za poslední tři dekády prošla obrovskými vlnami – od střídmé elegance k ultra sexy přístupu Forda přes svéráznou romantiku Michelle až po mladý retro minimalismus Sabada de Sarna. Byť bylo pochopitelné, že se brand chce vizuálně rozvíjet dál, a to i za cenu zjednodušení své estetiky, není vyloučeno, že se uplatní na trhu i bez zvučného jména.
Kolekce bez kreativního kormidla nebyla tak vizuálně irelevantní, jak někteří očekávali. Promíchaly se zde totiž střípky hned několika ředitelů a jejich múz naráz, a to tak, že nám v hlavě naskakovalo neustále déjà-vu. Opět platilo zlaté pravidlo, které vídáme stále častěji – styling is the king. Již ani tak nejde o módu (byť jedovaté barvy byly rozhodně silným statementem na rozdíl od tlumených, zimních barev jiných domů), ale o vibe, který daný dům nabízí. A možná to, že kolekce nabídla relativně nejednotné poslání (kde se střídaly office sirena, Grace Kelly, knihovnice a Miley Cyrus diva), bylo cílem Gucci – nabídnout všechno a nic.

Značka Jil Sander vypadala velmi elegantně, ale také punk. Organické propojení minimalistických, elegantních siluet a moderních elementů v textuře, barvách a detailech je něco, co Luke a Lucie Meierovi vždy zvládali na jedničku. Byli schopni propojit DNA domu se svou vlastní estetikou a vytvořit tak revival Sander, který byl relevantní ve 21. století pro mladší generaci. A jejich poslední kolekce, která byla velmi tichým (avšak neméně emotivním) „au revoir“, byla možná jejich nejlepší vůbec.
Byl to vibe kombinující party girl a punk power dressingu – pod strohými saky probleskávaly světelné odlesky flitrovaných šatů, saténové ombre šaty byly v pase úzce staženy dlouhými pásky a dlouhé košile zdobily stříbrné „šupiny“. I zde však bylo místo pro romantiku – dekorativní elementy mašlí a peří na pleteninách a sloupových, krémových šatech s rukávy.

Excentrická Marni v čele s Francescem Rissem tentokrát zaujala svým eklektismem evokujícím atmosféru anti-fashion dandyů, kteří již nejsou tak trochu nesourodou extravagancí, ale naopak velmi jasným statementem. Za to do velké míry vděčí Soldier Boyfriend a Olaolu Slawnovi, jejichž artový potisk tulipánů nebo flitry vyšívaný vlk na perfektně padnoucích (nikoliv již oversized) kostýmech, stejně tak jako kabáty a saka s kožešinovými lemy, na sebe strhly veškerou pozornost. Jednalo se o velmi organické propojení Marni siluet a artového elementu umělců, které si opravdu sedlo.