Dior Cruise 2027: Jonathan Anderson vzkřísil hollywoodský noir i ikonickou kabelku Saddle Bag

Proměna žen v chodící kytice je pro Andersonovu tvorbu u značky Dior typická, ale tentokrát dostala hlubší význam. Po loňských leknínech ovládly molo kalifornské máky, které odkazují na slavný film Čaroděj ze země Oz a zároveň slouží jako starodávný symbol spánku a úniku z reality. Sám Christian Dior po válce chápal vysokou krejčovinu jako formu eskapismu. Anderson tento koncept propojil s Hollywoodem jakožto továrnou na sny a zahalil modelky do hyperstimulujících kaskád květin, čímž vytvořil vizuálně podmanivou a melancholickou atmosféru.

Zatímco dámská linie sázela na snovou poetiku, pánské modely přinesly na molo výraznou změnu energie směrem ke glam rocku. Klasické aristokratické střihy z předchozích kolekcí ustoupily drsnější estetice plné kožených kalhot, tenisek s hroty a džínů, jejichž trhliny držely pohromadě masivní řetězy. Část kolekce navíc zdobily potisky děl výtvarníka Eda Ruschy, které oslavovaly všední den v kontrastu s velkolepostí Los Angeles. Absolutním vrcholem pánské řady se však stal šedý vlněný kabát s potiskem světla pronikajícího skrze stažené žaluzie, což byla přímá a geniální citace z klasických filmů noir.

Výraznou linkou celé přehlídky byla fascinace americkými veterány a sportovními vozy. Vše začalo už samotnou pozvánkou na show, která měla podobu klíčku od auta, jenž se později objevil jako funkční přívěsek na přehlídkových molech. Anderson tímto motivem vzdal hold ikonické práci Johna Galliana pro Dior z přelomu tisíciletí. Na scénu se tak v plné síle vrátila legendární kabelka Saddle Bag, tentokrát inspirovaná karoseriemi a koženými interiéry sportovních vozů, doplněná o tematické kovové detaily, které dokonale propojily minulost značky se současným dravým designem.

Asymetrie a porušování rigidních pravidel klasické haute couture provází Andersona od jeho první kolekce pro Dior. V tom se paradoxně nejvíce přibližuje samotnému zakladateli, který s oblibou maskoval dramatické střihy za eleganci nejvyšší společnosti. Nejdiskutovanějším modelem přehlídky se stal asymetrický komplet saka a sukně, který přímo citoval slavné šaty Abandon z roku 1948. Klopa saka se asymetricky táhla přes hruď a dokázala, že i téměř osmdesát let starý nápad dokáže v moderním technologickém hávu působit naprosto nadčasově a svěže.

Nepřehlédnutelným prvkem celé kolekce se staly excentrické péřové pokrývky hlavy, které zdobily hlavy modelek. Tyto kousky má na svědomí legendární Philip Treacy – pravděpodobně jediný modista od dob Alexandera McQueena, který stále vytváří klobouky pro vysokou krejčovinu. Treacy se při návrhu inspiroval svým starším projektem pro slavnou britskou módní ikonu Isabellu Blow, u něhož peří původně formovalo právě její příjmení Blow. Tento koncept přesně odpovídal jejímu pověstnému a jemně obscénnímu vkusu. Pro módní dům Dior však Treacy nápisy obměnil. Na hlavách modelek se tak v záplavě peří objevovala slova jako Buzz, Flow, Star a samozřejmě samotný název Dior. Při letmém pohledu sice nápisy mohly působit chaoticky a provokativně, ale přehlídce dodaly přesně ten typ dramatického surrealismu, kterým se Jonathan Anderson tak rád zapisuje do dějin módy.