Nic nesymbolizuje anglickou dělnickou třídu šedesátých a sedmdesátých let minulého století jako luxusní tvídové kostýmy a dlouhé perlové náhrdelníky. Stejně jako Demna v rámci své poslední přehlídky adaptoval losangeleský look homeless chick, Virginie Viard se rozhodla vytvořit ódu na londýnskou „working girl“ doby, kdy Londýn byl (stále ještě) kulturním centrem světa. Odsud proudili do světa nejtalentovanější hudebníci, ikony stylu a také subkultury, které chtě nechtě posloužily jako inspirace celému módnímu průmyslu na minimálně pět dekád dopředu.
Přehlídka tentokrát ukázala různorodost Chanel – od sofistikovaných kostýmů s bekovkou à la Peaky Blinders přes minimalistický look ve stylu Lady Di, flitrované pouzdrové mini s korzetem z vinylových desek až po vlastní interpretaci „chavs“ a fotbalových hooligans s mikinou Manchester.
Kritici zcela jistě (a spravedlivě) vytknou kreativní ředitelce určitou statičnost a paralyzovanost v rámci nové vize domu. Na jednu stranu Chanel nemusí nabízet vůbec nic – i kdyby se přehlídky zrušily zcela, lidé by stále prahli po tvídu, prošívaných kabelkách a monogramních brožích. Na druhou stranu je zde neutuchající touha po inovaci ve stylu toho, co udělala Phoebe Philo pro Celine, Daniel Roseberry pro Schiaparelli nebo Daniel Lee pro Bottega Veneta. Možná někdy jindy…