Český šperk: Zdeněk Vacek

Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobil – pro koho, co a kdy? A čím jste se inspiroval?

Od narození do puberty jsem měl hodně těžké astma. Moje máma mě neustále vozila modrého do nemocnice. Jako malého mě desetkrát oživovali. Díky ní jsem přežil. Pak jsem se nějak oklepal a, znovu díky její dřině, jsem se mohl za velké peníze vyučit zlatníkem. Po letech k nám jednou přišla pomáhat s prací. Učil jsem ji vyrábět šperky. Špatně viděla, tak začala pracovat na mikrobodové svářečce s mikroskopem. Tenkrát jsme vyvíjeli unikátní techniku „pukování“, které se pak moje máma Jitka věnovala další dekádu. Laicky řečeno vytvářela šperky přišíváním korálků z drahých kamenů a diamantů zlatou nití na zlaté kostice. Po letech získala neuvěřitelnou a neocenitelnou zkušenost a praxi. Tento proces je velmi náročný na čas, trpělivost a cit pro kompozici a mě celá tahle haute couture řemeslná skutečnost inspirovala k vytvoření multimediálního díla JITKA-PUK-3D. Na začátku jsem chtěl „pouze“ představit techniku samotnou, ale brzy mi docvaklo, že hlavním motivem celé výstavy je moje máma. Pomocí skenů jejího těla jsem vytvořil několik objektů, doprovodné sci-fi narativní video a obří skleněný sarkofág v působivé instalaci, která přibližuje divákům, co se při práci odehrává a kdo se v ní odráží. Jitka před třemi týdny zemřela na pneumonii. V podstatě se pomalu udusila. Zvláštní, jak se kruh uzavřel, že. Se ségrou jsme měli takové štěstí, že Jitka byla zároveň naše kolegyně. Ona nás vlastně naučila pořádně a poctivě makat. A dneska jsem neskutečně rád, že jsem tuhle věc o Jitce udělal. Že jsem stihl udělat výstavu o svojí mámě, když byla ještě živá, stála mi modelem a na konci ji viděla.

Kdybyste měl svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla? 

Napětí. Preciznost. Živočišnost. 

S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?

Mám rád hodně materiálů. A se zkušeností a časem se chuť mění. Aktuálně pracuji se zlatem a drahými kameny. A také rád experimentuji, takže 3D tisk titanem a ocelí je taky super. Spíš mě napadá, že jsem musel chvili sbírat odvahu nebát se s drahými materiály začít pracovat. Když ke každému materiálu přistupuje řemeslník nebo umělec s citem a otevřenou myslí, stává se unikátním jakýkoliv materiál. No dobře, zlato. Lidé ho nazvali aurum. Opravdu z něj něco zvláštního vyzařuje.

Co vás na práci nejvíce baví a motivuje? 

Když se povede objevit nějaký nový a hodně „divný“ detail nebo moment. Pak už to jede samo, a to mě baví. A motivují mě dvě hlavní věci. Vydolovat ze sebe pocity a hnutí co nejčistším způsobem. A spokojenost lidí, kteří chtějí mé šperky nosit. Chci, aby se staly jejich součástí a oni cítili napojení a zvláštní nepřenositelnou zkušenost, která mezi námi tímto vznikla.

Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší? 

Zažívám zvláštní frustraci. Pracuji s luxusními a drahými materiály. K vytvoření unikátních šperků navíc potřebujete super drahé vybavení. Tahle práce vyžaduje vysoké náklady také na lidi. Mám vize a nápady na opulentní, neotřelé a super krásné šperky a objekty, ale dost často na to jednoduše nemám finance. To mě štve, že někdy peníze brzdí kreativitu a možnosti. Přeju si potkat movitého a osvíceného mecenáše nebo investora, který chce podpořit moje umění. Ať můžou vznikat další nevídaný a krásný věci.

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulsem? 

To bych rád slyšel od jiných, jak a jestli se změnila. Umění je, když jedním gestem nebo detailem dokážete vyjádřit pocit a myšlenku. Osobně z toho mám hrozný nervy a pořád se učím nebát se vyjadřovat jednoduše.

Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi (3D, diamanty z laboratoře aj.), nebo zůstávat věrná tradicím? 

No jasně, ano. Vše se vyvíjí a neustále mění, a to je vzrušující. Je skvělý čerpat ze zkušeností, ale člověk má překonávat strach z nového. Mě baví kombinovat ruční řemeslo a technologie. Obdivuju lidi, kteří fakt něco nového vymyslí. To pak prostě zíráte, jak je to vůbec možný, že?

Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet? 

Nosím a miluju granátové náušnice, které vyrobila moje máma Jíťa. Ještě mám kruhy z modrých diamantů. Do všech vetkla tolik soustředění a radosti. Mám ji neustále u sebe. Jsem moc smutnej, ale cítím štěstí, jakou mám skvělou mámu.

Koho z kolegů máte nejraději a proč?

U nás to záměrně neprozradím. Něco je vysloveno do vesmíru a možná se stane... A zahraniční jednoznačně Hannah Martin. Krásná sexy žena, umělkyně. Ta se toho fakt nebojí. Dělá super krásný a suverénní šperky a moje kolegyně Marie nás pokládá za soulmates. Neznám ji osobně, ale bylo by skvělý se s ní potkat.