Český šperk: Lenka Kerlická

Kdybyste nebyla šperkařkou, kým byste byla?

To je těžké říct. Určitě bych ale něco tvořila. Třeba z keramiky, skla nebo kůže. Vždy mě tyto materiály lákaly a přála jsem si třeba navrhovat boty.

Nejkrásnější kus, který jste kdy vyrobila – pro koho, co a kdy, čím jste se inspirovala? 

To je častá, ale velmi obtížná otázka na odpověď. V průběhu své tvorby jsem měla možnost vyrobit spoustu šperků úplně na míru a každý takový kus v sobě nese velký příběh klienta – už to samotné z daného kousku dělá ten nejkrásnější. Vždy vycházím ze svého rukopisu a inspirací je bezpochyby i můj klient. Nyní se těším, až dokončím prsten, nad kterým jsem přemýšlela mnoho měsíců. Ponese v sobě nádherný kolumbijský smaragd.

Kdybyste měla svou tvorbu shrnout do tří slov, která by to byla? 

Pohyb, ženskost, lehkost.

S jakým materiálem nejraději pracujete a proč – čím je unikátní?

Miluju zlato. Nese v sobě, pro mě, zvláštní energii, která přetrvává generace. Je to materiál, který časem krásní, a navíc získává dotek toho, kdo ho nosí.

Co vás na práci nejvíce baví a motivuje? 

Má práce není jen o tvorbě šperku, tak je to trochu komplikované na odpověď, protože vedení firmy má mnoho odvětví, a tím pádem i motivací. Pokud se ale budu držet čistě tvorby, užívám si při ní relax. Pokud mám opravdu čas se jí věnovat, dostávám se do úplně jiného prožívání dne a času. Můžu se jí věnovat hodiny, a nevnímám to. Motivace je určitě spokojenost klientů a to, když šperk i po letech milují.

Co je naopak ve šperkařském řemesle nejhorší? 

Asi mě na první dobrou nic nenapadá. Možná to, jak náročné řemeslo na ruce a sílu to je.

Jak se za roky práce změnila estetická stránka vaší tvorby a co bylo impulzem? 

Začínala jsem pracovat se sklem a stříbrem. Pak mě hodně oslovilo a ovlivnilo zlato. Úplně jsem mu propadla a hledala způsob, jak ho zpracovat v ne úplně tradiční estetice. Myslím, že na mě měl v průběhu velký vliv materiál sám, a vlastně si hodně držím po ty roky rukopis stejný.

Měla by se šperkařina posouvat spolu s inovacemi (3D, diamanty z laboratoře a jiné), nebo zůstávat věrná tradicím? 

Myslím, že to je na každém tvůrci a na tom, jak to cítí. Já, když materiál nemám v ruce, tak nejsem schopná tvořit. Je to pro mě namáhavé a neinspiruje mě to. 3D určitě umožňuje úžasné věci, které v ruce neuděláte. Jen pro mě má vytvoření kompletního prstenu v počítači a vytisknutí trochu mrtvý pocit z výsledku. Podobně to cítím u umělých diamantů. Miluju přírodní kameny a jejich sílu a nepřestanu se podivovat nad tím, jak je příroda mocná.

Šperk, který nosíte jako talisman nebo amulet?

Všechny šperky, které nosím, v sobě mají příběh. Vždy jsem si šperk nadělila k určité příležitosti, a když se na něj podívám, vnímám to. Věnovala jsem si šperk třeba k otevření pražského butiku a teď se těším, co mě čeká za nově otevřený bratislavský. (úsměv) Ale třeba otisk prstu, který do šperků přenáším, mám zaznamenaný v malých placičkách z každého roku života mého syna. Je na něm vidět posun jeho vývoje a růstu, a takový typ šperku pro mě má nesmírný význam. 

Koho z kolegů (českých nebo zahraničních) máte nejraději a proč?

Obdivuji tvorbu Fernanda Jorge. Je mi sympatická jeho osobnost, rozmanitost tvorby a kvalita a profesionálnost provedení. Věnuje se i broušení kamenů do neobvyklých tvarů, a to mě baví moc.