Algoritmus jako nejvyšší návrhář: Proč se zvrácený internetový fenomén Clavicular stal hvězdou Paris Fashion Weeku?

Samotná přezdívka Clavicular odkazuje na klíční kost, kterou tato komunita fetišizuje. Looksmaxxing totiž dávno překročil hranice běžné péče o pleť či posilovny. Mezi jeho praktiky patří užívání anabolik, plastické operace, a dokonce i tzv. bone smashing – brutální tlučení obličejových kostí kladivem s cílem změnit jejich strukturu. Peters je ve své posedlosti brutálně upřímný, jeho cílem je dominance, status a sex-appeal. Paradoxně se tak stal pro své publikum ikonou, i když jeho realita je děsivá. Kvůli masivnímu užívání steroidů a růstových hormonů se stal v devatenácti letech neplodným a nízké procento podkožního tuku si udržuje mikrodávkováním pervitinu smíchaného s ketaminem a léky na ADHD. Na svých streamech navíc neváhal píchat injekce na rozpouštění tuku do tváří své tehdy sedmnáctileté přítelkyně.

 

Do Paříže tento americký streamer dorazil s čerstvě operovaným nosem a s přesvědčením, že je globální celebritou. S běžící kamerou procházel pařížské ulice a zkoušel na místní dívky své naučené fráze, se kterými ho však Francouzky okamžitě poslaly k šípku. Z původního internetového padoucha se tak pro mnohé stal spíše tragikomickou figurkou, která pod vrstvou arogance a nebezpečných rozhodnutí skrývá hluboké vnitřní poškození a křehkost. Jeho extrémní fyzická proměna dnes u soudných lidí vzbuzuje spíše lítost než nenávist, což mu však paradoxně generuje ještě větší pozornost. A právě to je důvod, proč po něm módní průmysl skočil.

Přítomnost Claviculara na pařížském týdnu módy totiž není žádným překvapením. Je logickým vyústěním systému, který přestal selektovat lidi podle talentu či estetického přínosu. Rozhodujícím faktorem se stala schopnost generovat konverzaci za každou cenu. Móda měla k provokaci vždy blízko, ale v éře, kdy sociální sítě proměňují každou vteřinu ve virální událost, se hranice mezi zdravou provokací a legitimizací nebezpečných existencí zcela smazala. Značky a média se nenechávají vést vlastním vkusem, ale nechávají se bezmocně vláčet algoritmem. Ignorovat Claviculara znamená ztratit krok s trendy na tiktoku, psát o něm však znamená krmit digitální monstrum.

 

V dobách, kdy Alexander McQueen nebo Tom Ford šokovali veřejnost, byl skandál vždy v přímém dialogu s genialitou jejich oblečení. Dnes je tento kritický prostor prázdný a provokace se stala pouhým laciným nástrojem pro viditelnost. Pár hodin po skončení přehlídky značky 424 bylo jasné, že nikdo nediskutuje o samotné kolekci návrháře Guillerma Andradeho. Oblečení nikoho nezajímalo. V kolektivní paměti zůstala pouze platforma, kterou luxusní značka poskytla toxické postavě z internetového podsvětí. Móda se desítky let prezentovala jako prostor, kde se formuje lidská kultura. Dnes se stále častěji stává místem, kde se z algoritmu dělá cirkusové představení pro masy.