Foto: Vojtěch Veškrna
V rámci své poslední kolekce na Mercedes Benz Prague Fashion Week s názvem The last Godbye se ponořila do symboliky smutečního oděvu, konkrétně vdov, kde kombinovala elementy slovanského folkloru a modernity. Hlavní roli zde hrály krajka, pleteniny a vzory. „Zkusila jsem si vytvořit vlastní látku. Klasickou krajku jsem nechala nově vyniknout v pletenině a pohrála jsem si i s velikostí vzorů. Byla to skvělá zkušenost, kterou jsem si mohla dovolit díky tomu, že jsem na škole získala grant,“ říká Valérie Jurčíková, která v současnosti vede tvůrčí kurzy pro veřejnost v Institutu módní tvorby. Nyní, když už opouští školu a jde naplno vstříc budování vlastní módní značky, se cítí jako před skokem do vody, mísí se v ní obavy i těšení. Při svém módním ponoru se chce zevrubně věnovat sakům a kabátům. „Baví mě vymýšlet co nejlepší střihy tak, aby byl výsledek dokonalý,“ říká a dodává, že ji prostě baví móda. I když sama své věci příliš často nenosí, užívá si, jak oděv může svého nositele proměnit.
Myslím si, že je to hodně individuální. Pro někoho to může být samozřejmost, pro někoho velký vnitřní boj. Z mého pohledu je to svým způsobem nezbytnost, se kterou se musí počítat, pokud se chce člověk v našem prostředí uživit.
Podle mě je móda uměním v každém momentu, záleží na divákovi a prostředí.
Ready-to-wear kolekce, ze kterých následně vznikají individuální kusy na zakázku. To je ideální případ. V mé dosavadní tvorbě jsem se při studiu věnovala spíše více uměleckým kouskům, které se následně přetvářely v nositelné. S novou kolekcí se zaměřuji více na ready-to-wear.
Myslím si, že každý trend má svůj význam a důvod, proč vznikl. Osobně miluju trendy, které jsou v očích většiny „špatné“. Baví mě pracovat s prvky, kterými lidé opovrhují.
Moje tvorba je pro odvážné a sebejisté ženy, které se nebojí vybočovat z řady. Mým cílem je, aby se nositelka cítila jako hlavní postava svého vlastního filmu, ať už je to tragédie, nebo komedie.
To, že tady (v Česku, pozn. redaktorky) v podstatě módní průmysl neexistuje.
Myslím si, že obě možnosti by mohly být pravdou, ovšem nejsem si jistá, zda za 50 let. Upřímně si v tomto směru netroufám předpovídat nějakou budoucnost.
Holistický přístup Gabriely Hearst jako budoucnost udržitelnosti
Proč „birkin-ifikace“ kabelek zůstane ještě nějakou dobu IN
Nejlepší (a nejhorší) kolaborace Louis Vuitton