7 otázek pro Sophii Claussen

Jak těžké je pro vás jako módního návrháře najít rovnováhu mezi uměním a komercí? 

Najít rovnováhu mezi uměním a komercí je často velmi delikátní výzva. Móda je ze své podstaty kreativní obor, ale také musí fungovat v komerčním rámci, což vyžaduje neustálé vyjednávání mezi mou vlastní uměleckou vizí a tím, co trh požaduje/prodává.
Ve společnosti AVENIR jsme vyvinuli přístup k našim oděvům ve dvou řadách, Red Line a Blue Line. Dvouřadý přístup byl vytvořen, abychom zajistili, že zůstaneme věrní identitě naší značky, hodnotám a vizi budoucnosti. Naše Blue Line se zaměřuje na výrobu jedinečných upcyklovaných oděvů na zakázku, které oslavují individualitu a udržitelnost. Naše Red Line nabízí dostupné, ekologické a konfekční možnosti; pracovat na podpoře větší sociální dostupnosti udržitelným způsobem.

Blue Line ukazuje umělecký výraz, který žije z řemeslné zručnosti, základního procesu designu a je DNA naší značky. Zde dochází k inovacím. Zkoumání nových nápadů, posouvání hranic a vytváření kousků, které působí svěžím a inspirativním dojmem. Zde se projevuje skutečná identita a jedinečný hlas společnosti AVENIR týkající se upcyclingu. Modrá řada představuje ukázky AVENIR, vyzdvihuje zručnost, řemeslo a umělecký výraz – to je často to, co přitahuje lidi ke značce jako první.
Na druhou stranu je komerční životaschopnost nezbytná pro udržení našeho módního byznysu. To zahrnuje pochopení našich zákazníků, trendů, cen, výroby a reality a nákladů módního průmyslu. Naše návrhy se musí prodávat, aby naše podnikání zůstalo naživu, a to může vyžadovat kompromisy, jako je škálování zpět na experimentálnější nápady a vytváření dostupnějších kusů pro širší publikum. Obchod je stejně důležitý pro udržení značky naživu. Udržitelnost musí být ohleduplná k životnímu prostředí i sociálnímu blahobytu zúčastněných.

Vyvážení těchto dvou věcí často vyžaduje kombinaci strategického myšlení a přizpůsobivosti. Vytváříme výjimečné umělecké kolekce pro naše přehlídky na mole, abychom dále budovali identitu naší značky a zároveň nacházeli rovnováhu k výrobě nositelnějších, komerčně životaschopných designů v kolekcích na mole, které jsou vhodné pro maloobchod. Jde o to najít způsob, jak zůstat věrný své umělecké vizi a DNA značky přeměny látek, a zároveň se zapojit do trhu a vytvořit krásnou kolekci, kterou lidé mohou nosit a užívat si ji.

V jakém okamžiku se móda stává uměním?

Tuto otázku považuji za neuvěřitelně fascinující a vzpomínám si, že ještě na univerzitě jsme měli celý filozofický kurz věnovaný jejímu zkoumání. Jeden semestr jsme tuto otázku do hloubky probírali, ale stále jsme se nedokázali shodnout na jediné odpovědi…
Historicky byl design vnímán jako služba. Až v 19. století, s postavami jako Coco Chanel a dalšími, začali návrháři tvořit čistě na základě své osobní vize a poté své výtvory nabízet klientovi. Možná to byl první okamžik, kdy se design proměnil ve výraz kreativity, a tedy v umění?

Dnes jsou hranice mezi uměním a módou neuvěřitelně tenké. Existuje tolik crossover spolupráce – vzpomeňte si například na Louis Vuitton a Yayoi Kusamu. Je stále důležitější, aby produkty byly směsí umění a designu, díky čemuž působí osobněji. Ve světě plném masově vyráběného zboží pomáhá produktům vyniknout vytvoření jedinečného, ​​emocionálního příběhu, který často funguje nejlépe, když se propojí s uměním.

Vzhledem k tomu, jak aktivně se tyto dvě linie prolínají, jsem si všimla, že to často závisí na kontextu, do kterého je design umístěn. Proto miluji Duchampovu Fontánu, protože si s touto záležitostí pohrává. Pouhým umístěním tohoto každodenního předmětu do galerie se stává uměním díky kontextu, který jej obklopuje.
V kontextu AVENIR se móda stává uměním, když je úroveň řemesla, techniky a pozornosti k detailu tak vytříbená, že kus překračuje funkčnost a stává se předmětem krásy – výstavním kouskem. Naše kousky Blue Line často stírají hranici mezi módou a uměním díky těmto detailům a složité ruční práci, luxusním materiálům a velkému počtu hodin strávených při jejich vytváření.

Dáváte přednost tvorbě ready-to-wear kolekce, nebo individuálních kousků na míru?

Oceňuji jak ready-to-wear kolekce, tak tvorbu kousků na zakázku – proto jsem pro AVENIR vyvinula přístup dvou řad.
Osobně se mírně přikláním k tvorbě zakázkových, individuálních kousků. Důvodem je, že tyto kousky umožňují hlubší úroveň osobního spojení a kreativity. Díky zakázkové práci mohu přizpůsobit design tak, aby odrážel jedinečnou osobnost klienta, jeho příběh a potřeby, díky čemuž je proces intimnější a přínosnější. Na vytvoření jedinečného kusu, který je skutečně smysluplný pro klienta i mě jako návrháře, je něco zvláštního. Velmi zřídka však vyvíjíme kusy na zakázku, protože vyžadují velké množství individuální pozornosti, představují jedinečné kreativní výzvy a berou hodně síly z kapacity našeho týmu.

I když nechci omezovat možnost tvorby zakázkových kusů, ke kterým se přikláním více, nabízí Blue Line možnost pracovat na dílu osobněji a přitom zůstat v rámci možností týmu. Naše položky Blue Line si mohou zákazníci zakoupit a předobjednat podle jakýchkoli specifických požadavků, které mohou mít na velikost nebo materiály. Protože nevyrábíme zakázkové kousky, mohu zmínit tyto položky z naší nedávné kolekce SS25, které jsou v naší Blue Line. Více informací o nich můžete vidět na našem instagramu, kde se snažíme sdílet jejich příběh a proces.

Jaký trend podle vás neměl nikdy vzniknout?

Rychlá móda, módní blogeři, nadměrná konzumace módy a tzv. fashion hauls (pozn. redaktorky: když vlogeři komentují své nejnovější nákupy z řetězců, např. summer haul nebo Christmas haul).

Jaké poselství představují vaše oděvy a vaše práce?

Moje oděvy a moje práce představují vizi skutečného luxusu – luxusu, který vyžaduje čas, péči a promyšlené řemeslo. Jádrem AVENIR a mě samotné je závazek k udržitelnosti; kde je výzva neustále vytvářet něco nového ze starých materiálů.

Pro mě: „Miluji práci s omezeným množstvím a zbytky látek, protože to posouvá mou kreativitu ještě dál.“ Můj přístup prostřednictvím AVENIR je nejen respektovat životní prostředí, ale také vdechnout nový život zapomenutým a zbytkovým látkám a proměnit je v něco elegantního a jedinečného.
Spíše než vyrábět něco nového, abychom vytvořili krásné oděvy, věřím, že můžeme vyrobit něco krásného z toho, co již existuje.

Co je dnes pro návrháře největší výzvou v módním průmyslu?

Jednou z největších výzev, kterým jako návrháři v dnešním módním průmyslu čelíme, je nalezení rovnováhy mezi kreativitou a spotřebou.
Zatímco environmentální a sociální problémy jsou již dlouho uznávány, rostoucí tlak na módu, aby přijala udržitelnější postupy, v posledních letech zesílil. Módní průmysl naléhavě potřebuje lepší postupy, větší transparentnost a větší odpovědnost.
Tato výzva se zintenzivnila s rostoucím rozšířením módy a její přítomností v digitálním prostředí, kde je móda celosvětově konzumována rychlostí blesku prostřednictvím sociálních médií. Trendy, kampaně a přehlídky se objevují a mizí s každým posouváním, což nutí designéry procházet tímto rychle se měnícím prostředím a přitom zůstat věrní své kreativní vizi a hodnotám.
Jako nezávislá značka, která se od svého založení zavázala k udržitelným postupům, čelíme obrovským rostoucím nákladům a přísnějším předpisům, jejichž cílem je omezit rychlou módu. Tyto výzvy jsou obzvláště skličující pro značku, od které se očekává, že bude neustále inovovat a vyrábět poutavé kolekce, které budou rezonovat u našeho publika a pomohou nám v růstu. Vnitřní a vnější tlak důsledně dodávat něco nového je často v rozporu s pomalejším a záměrnějším přístupem, který vyžaduje udržitelný design. Rychlé tempo módních cyklů, které jsou poháněny trendy a rychlou módou, může ztěžovat udržení relevance při zachování kvality a integrity.

Jaká je budoucnost módního průmyslu za 50 let? Dystopické Hunger Games plné opulence, nebo monochromní kostýmy jako z The Island?

Tato otázka je fascinující a zároveň je těžké na ni odpovědět, především proto, že ve hře je tolik nepředvídatelných faktorů…

I když víme, že změna klimatu a digitalizace budou hlavními silami utvářejícími budoucnost, existují další prvky, jako jsou politické posuny nebo nepředvídatelné události, jako je pandemie, které je těžší předvídat a orientovat se v nich. Dovedu si představit, že by tyto proměnné mohly vést k budoucnosti, kde dominuje minimalismus a přidělování zdrojů, nebo by mohly inspirovat touhu po přepychu a úniku a tlačit k bohatším a výraznějším módním volbám.

Udržitelnost se pravděpodobně stane jedním z nejvíce určujících témat budoucího módního průmyslu. S tím, jak se zdroje stávají vzácnějšími a obavy o životní prostředí naléhavějšími, bude muset průmysl plně přijmout cirkulární model. Integrace 3D tisku, bioinženýrství a udržitelných materiálů tento vývoj posílí. Můžeme vidět oděvy vyrobené z kůže vypěstované v laboratoři, rostlinné textilie nebo dokonce materiály vytvořené z řas nebo hub, které spojují udržitelnost s inovacemi v boji proti scénářům budoucnosti.

Myslím si, že módní průmysl není nyní definovatelný do žádného jediného tématu a v budoucnu se s největší pravděpodobností stane komplexnějším. Jelikož jednotlivci, komunity, společnosti atd. budou muset najít nejlepší řešení pro své osobní touhy, věřím, že možnost jak dystopických, opulentních Hunger Games, tak sterilní módy Ostrova může existovat ve stejnou dobu mezi mnoha dalšími.

Vždy bude prostor pro opulentnost a avantgardní módu jako formy sebevyjádření a umění. Jak bylo uvedeno výše, udržitelnost bude hrát ústřední roli. Vidím, že ve světě, který je stále více ovlivněn digitálními technologiemi, by se móda mohla stát ještě propracovanější a teatrálnější, což by jednotlivcům umožnilo vyniknout a prosadit svou identitu. Možnosti budoucího módního průmyslu jsou nekonečné a budoucí globální scénáře budou utvářeny rozhodnutími, která dnes učiníme.
Můj sen o budoucnosti oboru je však spíše utopie. Je to takové, kde výrobci a spotřebitelé více dbají na to, co je potřeba k výrobě oděvu, jak o něj pečovat a na hodnotu, kterou má. V této vizi by lidé pochopili, jak opravit, přepracovat a ocenit oblečení, a byli by ochotni zvolit kvalitu a udržitelnost před masovou spotřebou.