Foto: Vojtěch Veškrna
Alexandra Gnidiakova patří do tzv. umprumské čtyřky – skupiny mladých návrhářů z Hybernského ateliéru, která je s nadsázkou přirovnávaná ke slavné Antverpské šestce. Mladí návrháři, pocházející ze stejného ateliéru, na sebe upoutali pozornost již v rámci UMPRUM přehlídek na Mercedes Benz Fashion Week. Každý svým vlastním, unikátním rukopisem.
Alexandra Gnidiakova v rámci své práce vychází z folkloru a lidových postav – mohli jsme vidět reinterpretaci českých loutek (principála, kašpara, mlynáře), ale také francouzského Pierrota, nebo tajuplnou postavu Hraběnky Hedy, která v osmdesátých letech provokovala svým vzhledem v pražských ulicích. „Část mé tvorby tvoří divadelní kostýmy. K divadlu mě to táhne, tam se mohu kreativně vybláznit a víc experimentovat. Jinak jsem ve fázi, kdy hledám, kdo je moje klientka. Jak skloubit to, co bych chtěla tvořit, s tím, co bych měla. Nestěžuji si, naopak. Mám velmi ráda mantinely. Další kolekce tak bude nositelnější než ty předešlé,“ řekla Alexandra Gnidiakova pro Harper's Bazaar.
Je to složité, ale záleží, jak se k tomu autor postaví. Pokud se nejedná o komerční projekt, který je autorovi vyloženě proti srsti nebo proti filosofii jeho značky. Považuji takové projekty/spolupráce za cvičení, na kterých se dá něco nového naučit.
Nevím, jestli móda vůbec uměním je, protože ani já se nepovažuji za umělkyni, ale někdy se na molu objeví oděv tak nádherný a dokonale řemesle zvládnutý, že si to můžeme k uměleckému dílu dovolit přirovnat.
Zakázková tvorba mě baví stejně jako vlastní kolekce. Ráda tvořím oděv na konkrétní osobnost, a protože mě často klientky oslovují na základě mého rukopisu, cítím se stejně svobodně jako při vlastní tvorbě.
Řídit se trendy.
Každá moje kolekce má jiný příběh a jinou hlavní hrdinku. Co je ale všechny spojuje, je respekt k řemeslu a mnoho času stráveného v archivech, kde příběhy nacházím.
Vydržet.
Dystopické Hunger Games.
Trendy, které si z léta bereme i do podzimu
Může udržitelnost škodit?
Kouzlo personalizovaných šperků