Muž, který definoval glamour druhé poloviny 20. století a oblékal královské rodiny, první dámy i největší hvězdy filmového plátna, odešel tiše – jeho odkaz však zůstává nesmrtelný.
Valentino byl mistrem střihu, posedlým dokonalostí. Jeho práce byla okamžitě rozpoznatelná: precizní konstrukce, ženské siluety, mašle, volány, krajky, výšivky – a především barva. Jeho slavná „Valentino red“. Zářivá, smyslná, hluboká červeň, která v sobě nesla Itálii, vášeň, katolickou symboliku i lásku. Právě díky ní se Valentino stal jedním z klíčových architektů moderního luxusu.
Jeho múzy – přezdívané „Val’s Gals“ – tvořily panteon ikon: Elizabeth Taylor, Audrey Hepburn, Sophia Loren. Jackie Kennedy si oblékla jeho bílé šaty pro svatbu s Aristotelem Onassisem a o desetiletí později se jejich reinterpretace objevila na Jennifer Lopez na Oscarech. Julia Roberts přebírala v roce 2001 Oscara za Erin Brockovich ve vintage černo-bílých šatech Valentino. Každý takový moment byl potvrzením jedné pravdy: Valentino rozuměl ženám.
„Vím, co ženy chtějí. Chtějí být krásné, “ řekl kdysi v dokumentu Valentino: The Last Emperor (2009), který mapoval poslední roky jeho kariéry i výjimečné partnerství s Giancarlo Giammettim. Deset slov, která shrnula estetiku, z níž se zrodilo módní impérium.
Valentino Clemente Ludovico Garavani se narodil 11. května 1932 ve Vogheře. Módu si zvolil brzy: studoval v Miláně, poté v Paříži na École des Beaux-Arts a Chambre Syndicale de la Couture Parisienne. Pracoval po boku Jeana Dessèse i Guye Laroche, než se s podporou rodiny vrátil do Říma a na Via Condotti založil vlastní maison. Už první přehlídka měla pařížský rozměr – modelky létaly z Francie, ambice byly mezinárodní.
Přesto nebyla cesta bez překážek. Krátce po založení značky čelil bankrotu, který sám přičítal „šampaňskému vkusu“. Spolu s Giammettim se přesunul do menšího paláce na Via Gregoriana – a odtud už směřoval jen vzhůru.
Zlom přišel v roce 1968 s kolekcí All White. Vogue ji označil za „událost Evropy“ a oslavoval čistotu, noblesu i romantiku bílých tónů. Fotografovaná na Marise Berenson v římském bytě Cy Twomblyho, kolekce potvrdila Valentino jako pilíř italské módy. Přesto jej svět navždy spojil s červenou – barvou, která se stala jeho podpisem.
Valentino tvořil pro ženy, které byly svůdné, ale především dámy. Formálnost jeho estetiky odkazovala na éru jet setu, na sny o dobrém životě, které nikdy nevyblednou. To však neznamenalo cudnost: jemná erotika, hluboké dekolty, rafinované průstřihy – to vše patřilo do jeho slovníku krásy. Casual byl v jeho světě relativní pojem; i na slavných fotografiích z Capri působil dokonale upraveně.
A stejně formální byl i v životě. Pierpaolo Piccioli, který po jeho odchodu převzal kreativní vedení značky, vzpomínal, že v ateliérech běžela klimatizace naplno, aby si všichni mohli dovolit nosit obleky. „Byl tu rituál. A mně se to líbilo, “ řekl. Valentino byl formalita v nejlepším slova smyslu.
Přestože se mu estetika 80. let osobně nezamlouvala, právě tehdy značka zaznamenala obrovský obchodní úspěch. V roce 1986 byl Valentino největším italským módním exportérem. A v 90. letech, s nástupem kultury celebrit, se jeho jméno stalo stálicí červených koberců.
Zůstal arbitrem vkusu dlouho po odchodu do důchodu. Sedával v první řadě haute couture přehlídek, dojatý tleskal, když viděl, že jeho dům žije dál. Krásu považoval za smysl existence. „Miloval jsem, když mluvil o šatech nakreslených jednou jedinou linií, “ vzpomínal Piccioli. „Byly to sny. “
A právě sny po Valentinu Garavanim zůstávají. O kráse, řádu, noblese. O eleganci, která nepodléhá času.
Rozloučení s Valentinem Garavanim proběhne 21. a 22. ledna v PM23 na Piazza Mignanelli v Římě. Pohřeb se uskuteční 23. ledna v bazilice Santa Maria degli Angeli e dei Martiri.
5 osobností, kterým na cestě k úspěchu pomohla manifestace vizí
Robert Redford – lamač ženských srdcí a fashion ikona
Movember: Muži, které milujeme s knírem