Její hudba otevírá srdce. Mnoho z jejích písní už jít s pozitivním náhledem. A má pravdu. Já si ráno doslova zlidovělo. Song Modrá a její text se slovy „mám, stále ťa mám“ znají lidé nazpaměť, jak se ukázalo i na večírku Harper’s Bazaaru, který se konal v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku a na němž Jana Kirschner vystoupila jako překvapení. Zpěvačka má zrovna období, kdy o sobě dává slyšet, ale ve svém něžném stylu. Tvoří autenticky, upřímně a funguje to. Její nové album, které vydala po desetileté tvůrčí pauze, se jmenuje Obyčajnosti a je neobyčejnou oslavou všedních radostí. Kirschner na něm otevírá své nitro, vypráví o svém životě i o tom, co ji trápí. Její muzika je pozvolná a volá k sobě pozorné posluchače.
Kirschner v sobě má přirozené silné charisma a styl, který vychází zevnitř. Nejde o to, co nosí, ale jak to nosí. Poprosili jsme ji, aby si na sebe vzala modely šesti evropských návrhářů, kteří se představili v rámci přehlídky Harper’s Bazaaru na pražském týdnu módy. Jana si oblékala jednotlivé modely a měnila se s nimi jako chameleon. Ke každému si pouštěla jinou hudbu, aby se naladila. Jednou hrála Róisín Murphy, pak Bronski Beat, pak opera a David Bowie.
Těch deset let, které uběhly mezi mým posledním a předposledním albem, bylo vyplněné prací.
Udělala jsem hudbu k animovanému seriálu,
nahrála dětské písně, produkovala album kapely
Para, nahrála jsem několik titulních filmových
songů a pořád koncertovala. Bylo toho hodně. Ale
na nějaké větší dílo, které bude jen o tom, kdo jsem
já a kam jsem se posunula, kam jsem jako člověk
a autor dozrála, nebyla vhodná doba ani okolnosti.
Ten čas přišel až nyní.
Vtipné na tom je, že jsem před pár dny začala
psát nové věci. Tak mě to nakoplo! Vnímám navíc
věčně tikající čas, což se projevilo nějak po čtyřicítce. Možná někteří právě v takovém období chtějí
zpomalit, ale já mám spíš pocit, že musím věci
posunout a realizovat. Teď se objevil prostor na realizaci všech nápadů, které jsou roky uložené v mém
počítači. Cítím, že teď mám tu sílu. Všechno je
správně rozběhnuté, mám kolem sebe skvělý tým.
Není na co čekat. Chtěla bych tak následující dva
roky trávit tím, že písně budu postupně dávat ven.
Ale uvidíme, co život naplánuje.
Songwriting je ta nejjednodušší část, ale technická stránka vydávání je náročná. Nejtěžší je realizace, ne to, že něco vytvoříte a napíšete. Navíc hudební svět se za těch deset let velmi změnil. Jinak se hudba prodává, jinak se poslouchá. Musela jsem se v tom zorientovat. Pochopit, jak fungují streamovací služby, srovnat se s tím a pak se ponořit do řeky a plavat s tímhle proudem. Je to úloha života, vždy vám něco nového přinese a vy buď budete nadávat, nebo to přijmete.
Přesně tak. Někdy trávíme velmi mnoho času tím, že se díváme do minulosti a nostalgicky vzpomínáme – byť já miluju nostalgii –, jak to bylo. Ale myslím, že v tvorbě i v životě je přirozené se pustit a nechat se unášet proudem. Nesouzním s nadáváním na mladou generaci, která všechno dělá jinak. Svět se změnil. Pro mě jsou mladí inspirativní. Loni jsem na Slovensku spolupracovala s muzikantem Curly Simonem. Píseň Letní blázni se dokončila a za pár dní byla venku na všech streamech. Překvapila mě ta rychlost, ale proč ne? Věci se dnes dějí rychle. Beru to tak, jak to je, a respektuji to. Můžeme se od sebe učit a naše generační světy spolu můžou krásně fungovat. Je to osvobozující.
Když jsem v roce 2005 odešla do Londýna, vůbec jsem neplánovala, že tam budu tak dlouho žít, že tam nakonec zůstanu. Londýn mi zpočátku přišel velmi odměřený, i když se mi vizuálně líbil, ale musela jsem si zvyknout na tu anglickou charakteristickou náturu. Nejdřív jsem měla pocit, že jim nikdy nebudu rozumět, zdálo se mi to všechno velmi chladné. Ale dneska už vím, že tomu tak není. Mám to v Londýně moc ráda. Zvykla jsem si a jsem v Londýně spokojená. Po úspěšné popové kariéře na Slovensku, kdy jsem byla pod drobnohledem, se ze mě najednou stal „nobody“. Byla to pro mě zásadní změna, ale já to beru jako dar. V Londýně jsem dostala šanci z toho vystoupit a nadechnout se. Znovu jsem mohla být sama sebou.
Filmový festival v Cannes 2024: červený koberec a hvězdní hosté
Nová éra celebrit: proč si módní domy vybírají umělce 50+ jako tváře domu
Slavné matky a jejich (stejně slavné) dcery