Timothée Chalamet se ocitl pod vlnou kritiky poté, co během veřejné debaty s Matthewem McConaugheym pronesl poznámku, která se rychle rozšířila po sociálních sítích. Rozhovor se původně týkal budoucnosti kin a toho, zda dnešní filmy nepodléhají přílišnému tlaku na rychlé tempo a okamžitou akci. Chalamet v této souvislosti mluvil o tom, že pokud publikum o nějaký titul skutečně stojí, cestu si k němu najde samo.
Právě tehdy ale použil jako kontrast balet a operu. Doslova řekl: „Nechci pracovat v baletu, opeře nebo v něčem, kde se říká: Musíme to udržet při životě, i když už o to dneska vlastně nikdo nestojí. Pří vší úctě ke všem lidem z baletu a opery.“ Publikum se zasmálo, jenže herec si zjevně okamžitě uvědomil, že právě překročil citlivou hranici. Vzápětí proto dodal: „Právě jsem přišel o čtrnáct centů sledovanosti. Úplně zbytečně jsem si rýpnul.“
Na první pohled mohlo jít jen o nadsázku nebo nešikovně formulovaný pokus o vtip. Jenže právě podobné výroky často odhalí víc, než jejich autoři zamýšlejí. Chalamet chtěl zdůraznit, že kino má stále sílu přitáhnout masové publikum, pokud nabídne dostatečně silný zážitek. Problém je, že přitom balet a operu postavil do role uměleckých forem, o které se už veřejnost údajně nezajímá.
Tím se dotkl citlivého bodu. Opera ani balet totiž nejsou jen žánry pro úzký okruh zasvěcených. Pro řadu umělců i diváků představují živé, fyzické a emocionálně intenzivní umění, jehož hodnota se nedá poměřovat pouze šíří publika nebo viralitou. Právě proto jeho slova vyvolala tak silný odpor.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Grammy oceněná operní pěvkyně Isabelle Leonard napsala, že ji „šokuje, že někdo tak zjevně úspěšný může být ve svých názorech na umění tak neobratný a úzkoprsý, zatímco se sám považuje za umělce.“ Kanadská mezzosopranistka Deepa Johnny zase jeho výrok označila za nešťastný a připomněla, že živé divadlo, balet a opera mají sílu, která člověka formuje na celý život.
Ozval se také brazilský baletní tanečník Victor Caixeta, který připomněl, že balet a opera „přežily staletí“, a ironicky dodal, že teprve čas ukáže, zda budou Chalametovy filmy sledované ještě za tři sta let. Právě tahle reakce velmi přesně vystihla podstatu celé debaty. Hodnota umění se totiž nedá měřit jen tím, kolik lidí o něm mluví právě teď.
Je fér dodat, že herec svůj výrok okamžitě zlehčil a pokusil se ho zarámovat dodatkem o respektu. Jenže právě to působilo spíš jako rychlá pojistka než jako skutečné vyvážení toho, co zaznělo předtím. Věta „Při vší úctě ke všem lidem z baletu a opery“ už nedokázala oslabit dojem, který vytvořila předchozí slova.
U herce, který bývá vnímán jako citlivější a kulturně vnímavější tvář své generace, navíc podobná poznámka překvapila o to víc. Ne proto, že by veřejně známé osobnosti nesměly občas mluvit neobratně, ale proto, že právě od nich publikum očekává větší cit pro nuance. A mezi tvrzením, že kino je třeba bránit, a tvrzením, že o operu nebo balet už nikdo nestojí, je opravdu zásadní rozdíl.
Celý moment je zajímavý v širším kontextu. Ukazuje totiž, jak snadno se dnes debata o kultuře redukuje na otázku popularity, viditelnosti a okamžité odezvy. Jako by umění muselo neustále dokazovat svou hodnotu čísly, dosahem a schopností stát se součástí online konverzace. Opravdu nemusí.
Jenže právě balet a opera dokazují, že existují jiné formy relevance. Takové, které nestojí na masovosti, ale na tradici, řemesle, disciplíně a schopnosti nabídnout zážitek, který se nedá zrychlit ani zjednodušit. Timothée Chalamet chtěl původně mluvit o tom, jak udržet kina při životě. Místo toho ale nechtěně otevřel důležitější otázku. Zda jsme si už příliš nezvykli zaměňovat zájem většiny za jedinou možnou definici kulturní hodnoty.
Expert na beauty, estetickou medicínu a hodinařinu, který se se čtenářkami Harper’s Bazaar dělí o své znalosti v rámci své rubriky Beauty Insider.
Angelina Jolie přepisuje pravidla naked dress na premiéře filmu Couture
Harper's Bazaar ICONS 2023: KENDALL JENNER
Nejlepší filmy Winony Ryder