Super Bowl 2026: Bad Bunny, Trump a politika

Super Bowl býval posledním místem, kde se Amerika tvářila jednotně. Sport jako společenské příměří, halftime show jako pečlivě kontrolovaný konsenzus. Jenže tahle rovnice přestává platit. Po loňském vystoupení Kendricka Lamara, které zůstalo v mantinelech osobní rivality a symbolických gest, přichází Bad Bunny a s ním i otázka, zda se z nejsledovanější televizní události roku definitivně nestává politická aréna.

Ne proto, že by chtěl šokovat. Ale proto, že současnost jinou možnost nenabízí.

Politická atmosféra, která se nedá ignorovat

Spojené státy vstupují do další fáze napětí. Migrační politika se zostřuje, jazyk moci tvrdne, veřejný prostor se militarizuje. ICE, federální agentura pro imigrační dohled, výrazně posiluje rozpočet i nábor, zatímco rétorika druhé administrativy Donalda Trumpa otevřeně slibuje „největší deportační program v dějinách USA“.

Propaganda se přelévá z politických tiskovek do popkultury, reklamních formátů i sportovních událostí. A právě proto se Super Bowl přestává tvářit jako neutrální území. V momentě, kdy se moc snaží obsadit každý viditelný prostor, je mlčení samo o sobě postojem. Loňský halftime show vedl Kendrick Lamar. Jeho vystoupení bylo napjatě očekávané právě proto, že Lamar je dlouhodobě vnímán jako hlas politického vědomí hip hopu. Nakonec ale zvolil osobnější rovinu, soustředěnou na spor s Drakem a na vlastní mytologii.

Bad Bunny je jiný případ. Nepracuje s metaforou amerického snu, ale s realitou postkoloniální identity. Nehraje si s náznaky, ale s jazykem, který část publika odmítá přijmout – doslova. Jeho hudba není přeložitelná bez ztráty významu a jeho politický postoj není oddělitelný od estetiky.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Benito Antonio (@badbunnypr)

Co znamená DeBÍ TiRAR MáS FOToS?

Album, s nímž Bad Bunny vstupuje na největší americké pódium, není protestní v tradičním smyslu. Je to návrat domů. Celé ve španělštině, zakořeněné v portorické hudební tradici, propojující reggaeton, salsu, bombu i plenu. Místo univerzální americké popové řeči volí lokální dialekt. Právě tím je politické. V době, kdy je identita migrantů redukována na čísla, statistiky a slogany, Bad Bunny staví na viditelnosti, hrdosti a kulturní kontinuitě. Nemusí se obhajovat. Prostě existuje.

Super Bowl je největší mediální událost planety. Větší než volby, větší než inaugurace, větší než jakýkoli hudební festival. To, co se odehraje během patnácti minut halftime show, má větší dosah než týdny politických debat. A právě proto tentokrát nejde jen o hudbu. Jde o to, zda je možné na takovém pódiu mluvit jiným jazykem než jazykem moci. Zda lze být globální hvězdou a zároveň nepřijmout pravidla kulturní asimilace. A zda americké publikum dokáže poslouchat, i když nerozumí každému slovu.

Otázkou tedy nakonec není, zda Bad Bunny zpolitizuje Super Bowl. Ten už politický je. Otázka zní, zda si to Amerika dokáže přiznat. V roce 2026 se hranice mezi zábavou, propagandou a odporem definitivně rozmazávají, halftime show je jen dalším zrcadlem reality. A to, co v něm letos uvidíme, nebude jen hudební vystoupení. Bude to test pozornosti, empatie a ochoty slyšet hlas, který se nevejde do oficiálního překladu.