Proč milujeme Jennifer Coolidge…

Pro mileniály se Coolidge stala ztělesněním MILF ještě dávno předtím, než vůbec  zjistili, co to znamená – „Stiflerova matka“ a Tom Selleck jako Dr. Richard Burke ze seriálu Friends udávali prototyp dokonalých partnerů i erotických fantazií mládeže. Podivuhodná Jeanine Stifler byla okouzlující, charismatická a dominantní postava, která byla neodmyslitelnou součástí franšízy American Pie (Prci, prci, prcičky) nehledě na to, že na obrazovce strávila jen sotva pár minut. Herečka zkrátka vždy měla onen hypnotizující efekt na diváky, kteří si byli schopni z celého filmu zapamatovat jen jeden jediný segment, a to ten s její účastí. Skvělým příkladem je Legally Blonde (Pravá blondýnka), kde Coolidge ztvárnila jednu z (mnoha) vedlejších postav, přičemž si všichni do jednoho pamatujeme techniku, kterou získala muže snů: „Předklon a vztyk!“.

Právě zde se společně s postavou manikérky Paulette zrodil i prototyp oné pobuřující, drzé a rozcuchané divy, jejíž schopnost sabotovat sebe sama je projevem přirozeného talentu (již zapomenuté) fyzické komedie. Stačí se jen podívat na A Mighty Wind (Vichřice) – zde, v přítomnosti největších hollywoodských hvězd té doby, byla schopna rozesmát diváka bez jediného slova k slzám snad jen ona. 

Skrze své role reinkarnuje svéhlavé a výstřední, vizuálně nepřehlédnutelné hrdinky, které dříve zosobňovaly legendy jako Shirley MacLaine nebo Lucille Ball. Charakter a vizáž těchto žen se stává časem jakýmsi kulturním dědictvím – jejich velmi komplexní role, představující geniální satiru, přerůstají do nesmrtelných odkazů zosobňujících danou dobu. Coolidge ale ony hrdinky nehraje, ona jimi je.

Její děkovná řeč na Golden Globes dojala k slzám nejen tvůrce seriálu The White Lotus, Mika Whitea, ale i lidi po celém světě. Byla otřesně upřímná, absolutně bez filtrů a hollywoodské načančanosti – tento „outsiderský“ přístup jsme naposledy viděli pouze u jednoho člověka, a to Rickyho Gervaise, britského komika, který svým velmi nekonvenčním stylem moderování večera (které přijal za deset let celkem pětkrát)  zcela změnila atmosféra celé soutěže. Je to ona odzbrojující upřímnost s dávkou komicky nezdravého narcismu, jež nás přiměla se zamyslet, proč nám tak dlouho trvalo se do ní zamilovat. Možná konečně skončila éra podivně naivních pixie girls, které dominovaly rom-com sféře od dob Carrie Bradshaw, a přišel čas pro návrat rázných hrdinek s tragickým osudem.