Jen málo filmových tvůrců vnímá kinematografii jako poezii, pronikající do hlubin lidské samoty, a to s melancholicky povznášející atmosférou, připomínající vizuální deník života. Sofia Coppola je jednou z mála těchto (stále mladých) režisérů, kteří byli schopni udržet po celou dobu své tvorby laťku nebývale vysoko. Coppola je kurátorkou emocí, básnířkou ticha a mistryní v zachycování toho, co se skrývá pod povrchem.

Její filmy nejsou o ději. Jsou o vnitřním pohybu – o emocích, které neumíme pojmenovat, ale které nás formují. Její estetika je současně romanticky zasněná i realistická, její vyprávění osobní i univerzální. A soundtracky jsou kapitolou samou o sobě. Coppola má oko (či spíše ucho) pro zapomenuté klenoty 20. století – indie i velkých kapel, které se ztratily jako zaprášené vinylky v archivu hudebních obchodů – a právě ty dodávají jejím snímkům onu jiskru autentické geniality, kterou nelze jen tak napodobit.
Představujeme 7 nejlepších snímků dnešní oslavenkyně, které jsou pro každého filmového fanouška naprostým must see.