Move Your Body: Lenka Havlíček
Foto: archiv Lenky Havlíček
Foto: archiv Lenky Havlíček
Snažím se jim nastínit, jak by to vypadalo, kdyby těch cílů dosáhli. Jak skvěle to dopadne, když se nevzdají. Chci, aby si představili, co nejlepšího by se mohlo stát, a vnímali to jako svůj potenciál, který buď naplní, nebo budou průměrní. Možná jsem občas trochu přísná, ale nesnáším výmluvy a lenost, proto kladu velký důraz na osobní odpovědnost. Naše kvalita života je odrazem toho, kolik sami do sebe investujeme. Nic míň, nic víc.
Lenka Havlíček je vystudovaná žurnalistka se zkušenostmi ze zpravodajství a reportérské práce v rozhlase i TV. V roce 2012 se odstěhovala do kalifornského Los Angeles, kde se zamilovala do zdravého životního stylu. Během devíti let strávených na západě USA se stala certifikovanou instruktorkou power a hot sculpt jógy, osobní trenérkou, vášnivou biohackerkou a zároveň nutriční specialistkou s certifikátem z Primal Health Coach Institutu v Malibu, díky čemuž pomáhá svým klientům vzít zdraví do vlastních rukou. Od svého návratu do Prahy před třemi lety je součástí originálního týmu Next.Move Fitness, kde působí i jako copywriterka a podílí se na tvorbě obsahu pro sociální média.
Velmi zásadní. Proto mě tolik nadchl biohacking. Biohacking je vlastně využívání věd jako biologie, genetiky, neurovědy nebo výživy v praxi tak, abychom zlepšili svůj fyzický i mentální výkon, cítili se celkově líp a abychom měli větší kontrolu nad tím, jak fungujeme – a díky tomu třeba dosáhli nějakých konkrétních cílů, jako je hubnutí nebo dlouhověkost. V poslední době se například (konečně) hodně dostává do povědomí ženský cyklus a jak moc jeho jednotlivé fáze ovlivňují náš fyzický i mentální výkon. Je fascinující (a frustrující zároveň), že se to děje až nyní. Když se zeptáte své babičky nebo maminky, pravděpodobně nebudou tušit, jaké jsou fáze jejich cyklu, přitom se tím u nás žen řídí úplně vše.
A jak s nimi pracujete, aby je překonali? Překvapivě moc neskrývají. Naopak, mám pocit, že tím, že před vámi cvičí nebo sdělují své stravovací návyky, lehce vystupují ze své komfortní zóny a důvěřují vám, že je podržíte, že je nesoudíte a jste tam proto, abyste jim poradili. Proto jsou citlivé otázky nebo případné obavy na denním pořádku. Nejčastějším „problémem“ bývá, že tápou v záplavě informací a nevědí, kterou cestou se vydat, ať už v otázce hubnutí tuku, nabírání svalové hmoty, nebo třeba hormonální rovnováhy. Sdílím s nimi své osobní zkušenosti a vědomosti, které jim většinou pomáhají obavy odbourat a mít důvěru ve mě jako v kouče.
Snažte se udržet svůj cirkadiánní rytmus tím, že se vystavíte slunci (nebo alespoň dennímu světlu) hned po ránu. Přirozeně se vám zvýší hladina serotoninu. Stejně tak se zkracujícími se dny přizpůsobte osvětlení – omezte modré světlo obrazovek po západu slunce a zvažte terapii červeným světlem. Ve stravě je čas na sezónní plodiny jako dýně, batáty, listovou zeleninu, silné vývary z kostí a fermentované potraviny jako zelí nebo kimchi pro podporu střevního mikrobiomu i dávku vitamínu C. Po silovém tréninku zařaďte saunu (která výrazně umocňuje efekt cvičení) nebo si rovnou skočte na hot jógu, kde posílíte tělo i mysl. Z doplňků stravy by ve vašem repertoáru na podzim neměl chybět vitamín D, hořčík. A dejte šanci adaptogenům, jako je ashwagandha a rhodiola, na posílení odolnosti vůči stresu a podzimním splínům.
Snažím se nic neodbývat. I když bych potřebovala, aby měl den aspoň o 10 hodin víc, mám priority, ve kterých nepolevuji. Jde hlavně o výživu. Jako nutriční kouč dbám na to, abych šla příkladem. Nejsem na dietě, nechci hubnout, ale chci být dlouho mladá a fit, takže se snažím vyživovat své tělo kvalitními potravinami a jíst co nejméně zpracovaných produktů. Čas na to je. Uvařit vejce trvá sedm minut, připravit steak asi 15.
Trénuji většinou 4–5× týdně. Nejčastěji silový trénink v posilovně, kde střídám dolní a horní polovinu těla, jednou týdně lekce hot yoga sculpt, kterou vedu a celou si ji s klienty odmakám, a v létě jsem zařadila asi po 15 letech i běh. Při něm si čistím hlavu a socializuji se v rámci run clubu.
Občas si připadám přestimulovaná, ať už prací, mateřskými povinnostmi, nebo třeba vlastními myšlenkami. Pomáhá mi všechno si psát, i banality. Není to deníčkování, ale spíš pojistka, že na to nezapomenu, a to mi dává pocit klidu. Když mám chvíli čas, čtu vzdělávací knížky, nejčastěji o výživě, biohackingu, psychologii, vztazích… a jednou za čas si jdu popovídat se svou psychokoučkou.
„Starej se o své tělo, jako by patřilo někomu, koho miluješ.“
Sedím každý večer u postele své dcery a čteme pohádku, povídáme si o snech a o tom, co jsme zažily a co nás čeká druhý den. Později, zatímco ona pomalu usíná a já ji hladím po zádech, jenom jsem… ve tmě, v tichosti, nikdo po mně nic nechce, nic nemusím. Alespoň na chvíli. Miluju to.
Disciplína. Svoje tréninky mám napsané v kalendáři na konkrétní čas a nic si tam neplánuji. Beru to jako meeting sama se sebou. Když máte pracovní schůzku, taky moc nepřemýšlíte, jestli se vám na ni chce, nebo ne, prostě dorazíte a uděláte, co je třeba. Některé ty schůzky jsou produktivnější než jiné, ale důležité je se ukázat.
Často vysedávám po kavárnách a dělám si z nich home office. Také si ráda dopřávám steaky a kupuju si oblečení do fitka – více, než je nutné. Ano, opravdu potřebuji osmnácté černé legíny. Takže moje „pleasures“ jsou „guilty“ spíš proto, že za ně hodně utrácím, než že by byly nezdravé.