Hana In Motion

Od té doby letí v nejvyšší letové hladině, obálky prestižních časopisů Harper’s Bazaar, Vogue, Elle a dalších střídají světové fashion weeky a kampaně pro snad všechny luxusní značky. Stála před objektivem Patricka Demarcheliera i Petera Lindberga. Tehdy při spolupráci s těmi nejtalentovanějšími fotografy a designéry pochopila, že nejen malba se počítá jako umění a že se právě tady může každý den o umělecké tvorbě dozvídat nejvíc. Ruku na figurální kresbu a malbu, která je jí nejbližší, je ale dobré cvičit, a tak s sebou na lety a čekání při castinzích Hana nosí skicáky, které plní tím, co vidí kolem sebe. Postavy na jejích kresbách připomínají linie Egona Schieleho, každá poloha paže nebo hlavy v sobě nese nějakou emoci. Není pochyb, že jednoho dne se Hanin modelingový život prolne s malířským.

V posledních letech se Hana také angažuje ve zviditelnění filantropického projektu francouzského ekonoma a politika Jacquese Attaliho. Založil organizaci s názvem Positive Planet, která pomáhá lidem na počátku rozjezdu jejich mikropodnikání. „Lidé mají často nápad i sílu rozjet si malé podnikání, kterým by mohli uživit rodinu, ale chybí jim počáteční investice. Tehdy přichází Positive Planet a projektům na počátku pomůže. Je to moderní způsob pomoci. Obecně jsem přesvědčená, že charita začíná doma. Tedy že bychom se měli snažit pomáhat lidem kolem nás, nebýt sobci, myslet na okolí a na přírodu. Lidé, kterým Positive Planet pomůže, onu pomoc vracejí posléze své rodině a komunitě, takže z toho mají prospěch všichni.“

ŽIJETE TEĎ V LONDÝNĚ, KAM JSTE SE PŘESTĚHOVALA Z NEW YORKU. JAKÁ TO BYLA ZMĚNA?

Covidová a postcovidová doba v New Yorku byla těžší, hůř se cestovalo, tak jsem se přesunula Evropě blíž. Také se mění těžiště světové módy, v osmdesátých letech to byl Milán, pak Paříž, pak New York a dnes je to opět Evropa. Ale svět je díky online a leteckému spojení mnohem menší a dostupnější, můžete už žít, kde chcete. Londýn je moc fajn, lidé tu mají skvělý smysl pro humor a je tu hodně přírody, navíc je odtud všude letecky blízko, především k mému domovu, který je pro mě pořád Praha.

VZHLÍŽÍTE OSOBNĚ K NĚKOMU VY?

Myslím si, že je vždycky dobré mít někoho, ke komu vzhlížet a kým se inspirovat. V dětství to byl například můj dědeček, který byl inženýr, ale později se staral o hospodářství. Ten měl nádherný přístup k přírodě, velmi ji respektoval, to mě ovlivnilo. Pak byly kolem mě ženy, které mě inspirovaly, matka, babička. Studovala jsem umění a i tam jsem vzhlížela k určitým umělcům, zpočátku to byl hlavně Egon Schiele. Obdivovala jsem jeho postavy, které tím, jak byly zachycené v různých pohybech, jak byly zkroucené, stočené, vyjadřovaly nějakou emoci nebo příběh. Je důležité mít kolem sebe lidi, které respektujete a vzhlížíte k nim, ale zároveň je velmi důležité se snažit být nejlepší verzí sebe sama, pracovat na tom. Můžete se porovnávat, s kým chcete, ale nejdůležitější je nakonec ta nejlepší verze vás.

JSTE BLÍŽENEC, EVIDENTNĚ VÁS BAVÍ VÍCE VĚCÍ, NEŽ KOLIK JICH STIHNETE...

Souhlasím, jsem typický Blíženec, nikdy se nenudím a pořád chci objevovat něco nového. Když se během covidu lidé nudili, já vůbec, naopak jsem veškerý čas využila k malování, k tvorbě, které se nemůžu kvůli modelingu ještě naplno věnovat. Když se totiž nemůžu něčemu věnovat na sto procent, tak to radši nedělám. Ale mám plán, že se v budoucnu chci věnovat umění naplno. Nespěchám na to, nechávám si to uložené pro budoucnost, až budu mít čas a prostor věnovat umění pozornost a respekt, který si zaslouží. Teď se věnuju naplno modelingu. A ať je to klient, nebo editorial, snažím se dát ze sebe všechno. Myslím si, že úspěšní lidé to tak dělají, ať už v jakékoli branži. Znamená to samozřejmě i oběti, hlavně časové, musíte se přizpůsobovat, ať jste sportovec, nebo umělec, je zapotřebí svůj život okolo práce otočit.

JAK TEDY ZŮSTÁVÁTE VE SPOJENÍ S VAŠÍ TVORBOU?

Dělám si skici během přeletů. Ale moje tvorba je i modeling. Na počátku jsem měla dojem, že modeling a umění jsou dva odlišné světy. Vyrůstala jsem v Brně se dvěma bratry a o fashion jsem neměla ani ponětí, neznala jsem žádného kreativního ředitele, žádného designéra, kteří za značkami stojí. Když jsem začala cestovat do Paříže a spolupracovat s lidmi jako Peter Lindberg, sledovala je, jak pracují, pochopila jsem, že to jsou také umělci. Také proto se snažím být hodně vybíravá, s kým budu pracovat, chci se učit od těch nejlepších a nejzajímavějších. Od takových se učím každý den. Takže modeling je dobrá škola, která mě rozhodně od umění neoddaluje. A jednoho dne se do umění vrátím naplno.

ZAJÍMÁ VÁS VÝRAZNĚ TVORBA JEŠTĚ NĚJAKÉHO ČESKÉHO UMĚLCE KROMĚ SCHIELEHO?

Z českých umělců je to František Kupka, baví mě všechna jeho tvůrčí období. Začala jsem se před časem také hodně věnovat koláži, která mě moc baví, pracuji s českými komiksovými tématy. Takže musím zmínit Jiřího Koláře a jeho jedinečné koláže. Baví mě tvorba rukama, potřebuji cítit materiál. Vím, že někdo tvoří na počítači, ale mě baví staromódně dělat všechno rukama. Figurální kresba mi pomáhá i při práci. Při modelingu a fotografování nejsem jen panenka v nějakých šatech, pracuji s postavou a pomáhá mi vědět, jak se tělo chová a jak v určitých úhlech vypadá, každé postavení prstu může vyjadřovat nějakou emoci, nejen pohled očí. Každý den vlastně hraju jinou postavu v jiném příběhu, to mě baví. Při focení editorialu proto přijdu ráno na set a ptám se, kdo jsem ten den, co jsem za ženu? Co se jí děje? A vžiji se do postavy, která je každý den jiná, to je, jak uznáte, pro Blížence skvělé.

JAK O SEBE PEČUJETE PŘI VŠECH TĚCH PŘELETECH A ZMĚNÁCH PROSTŘEDÍ?

Jestli jsem byla jako malá stydlivá, je to dávno pryč. Baví mě být obklopená lidmi, inspirují mě, často se s lidmi, se kterými pracuji, dlouhý čas nevidím, ale pokaždé navážeme na přátelství, jako bychom se viděli včera. To střídám s procházkami o samotě, se sluchátky, stačí mi půl dne volna během focení a vydám se na nějakou blízkou výstavu. Nebo když fotíme u krásného chrámu a mám chvilku mezi make-upem, skočím si ho prohlédnout, teď se mi to naposledy povedlo v Benátkách. Modeling přináší výhodu, že se dostanete i do míst, která jinak nejsou veřejnosti přístupná. Jen musíte přemoci únavu z cestování a vydat se tam.

ZABÝVÁTE SE TÉMATEM DLOUHOVĚKOSTI, PÉČÍ O TĚLO?

Myslím si, že péče o pleť a tělo je důležitá, ostatně máme tělo jen jedno. Podstata oné péče ale nespočívá v nějakém odříkání si nebo v nějakých dietách, to vydrží člověk maximálně dva týdny. Jde o celkový životní styl, který musí být zdravý. To znamená často se hýbat, zdravě jíst a pečovat i o vnitřní spokojenost, protože ta se na pleti také projeví. Miluji pilates, v Londýně občas jezdím na koni, v Praze zase hraju tenis. Každý si styl života nastavuje tak, jak mu vyhovuje, ale když si zvykne, tak i všechno zdravé mu přijde normální. Já si ráda před dlouhým letem dám dobrý trénink pilates, cítím se pak v letadle mnohem líp. Já dlouhé lety miluju, letím zanedlouho do New Yorku, tak se moc těším. Mám připravené své masky, dám si vedle sebe aromaterapii, nikdo na mě nemluví, protože v masce vypadám jako mumie, a já si lehnu, odpočinu, dočtu si, co mám rozečtené, podívám se na filmy, které jsem chtěla vidět, nemusím být online, je to čas čistě pro mě. Dlouhé lety jsou pro mě takové spa.

ZŮSTÁVÁTE TEDY DÁL ROZKROČENÁ MEZI NĚKOLIKA DOMOVY?

Mým vysněným místem k životu bude vždycky kombinace přírody, která mě skvěle nabíjí, a města a lidí, kteří mě baví. Takže budu vždycky vděčná za možnost poletovat mezi městy, která mám ráda, a lidmi, na kterých mi tam záleží. Snad budou vždycky létat letadla a budou vždycky otevřené hranice.