Dominika Cibulková v LOVE BUDOIR: v lásce jsem realista
Foto: Benedikt Renč
Foto: Benedikt Renč
Před dvaceti lety mi bylo 13, a to byla nějaká první láska na tenisových turnajích – byla mladá a naivní. Teď se to hodně změnilo, a to i tím, že mám dítě, takže ji vnímám úplně jinak. Dřív jsem si s každou novou láskou myslela, že už nebudu moci milovat nikoho tak silně jako toho aktuálního, ale pak se vám narodí dítě a pochopíte, co to je, když bez toho malého človíčka nemůžete žít.
Jsme s manželem spolu dvanáct let, takže na rande si nevzpomenu, ale máme spolu takový náš zvyk. Když jsem čekala první dítě, tak jsme si spolu dali něco dobrého a udělali si takovou malou oslavu ve dvou. Teď, když čekám druhé, tak jsme si to zopakovali – je to takový náš osobní oslavný rituál.
Když jsem účinkovala ve Star Dance, tak jsem tam tančila rumbu na Shallow od Lady Gaga, a to mi přišlo jako nesmírně romantická píseň.
Všechno je skvělé, krásné, pořád se usmíváte a jste jak na obláčku!
To nevím… Já jsem spíš realista než romantik, takže asi ne. Může to být určitě nějaký vnitřní stav, emoce, souhra energií, to ano. Ale zda bych to nazvala láskou, to asi ne…
To určitě ano!
Vášeň je ve vztahu velmi důležitá. Je velkou součástí a určitě by se neměla podceňovat.
Do určité míry ano. Ona láska jako taková se mění a napříč vztahem transformuje…
Dokáže toho překonat hodně… Nevím, zda úplně všechno. Láska je silná a mocná, ale občas jsou věci, které nemůže překonat člověk ani sám za sebe.
Každý máme ten svůj. Neexistuje univerzální. Někdo potřebuje jít ven a vybít to ze sebe, někdo potřebuje měsíc zůstat doma a vybrečet se z toho. Mně vždy pomohlo, když jsem si sama pro sebe stanovila, že to tak mělo být a že přijde něco lepšího. Netrápit se a jít dál.
To je složitá otázka. Odpovím asi doslovně – lidem, které mám ráda, dávám láskyplné přezdívky.
Rodina…