Letošní léto

Mám ráda všechna roční období. Můj favorit je podzim s létem v těsném závěsu. Miluji vlhká rána, světlo až do pozdních hodin, teplé večery. Doteky slunečních paprsků na kůži i bohémsky prázdninový pocit, že nic nemusím (většinou je to pocit mylný, ale o tom někdy jindy). Co ale úplně nemusím, je odhazování svršků. To, že se už nemohu zahalovat do svých oblíbených svetrů a kabátů a schovávat sebe i své nedostatky pod vrstvením. A jestli mi minisukně a šortky naháněly hrůzu už před desítkami let, věřte, není to dnes vůbec lehčí. Vy, které už máte stejně jako já s menopauzou co do činění, asi víte, o čem mluvím. Mohu se hýbat, kolik chci, hlídat si jídelníček, a přesto při pohledu do zrcadla vidím věci, z kterých nejsem odvázaná. Ručička váhy má tendenci mířit víc a víc na východ a diety, které dřív aspoň trochu zabíraly, jsou dnes stejně užitečné jako auto bez volantu. Když se o pocitech beznaděje zmíním svému okolí, reakce bývá podobná: „Prosím tě, co by za to jiná dala, vypadat jako ty! Jsi k sobě příliš kritická!“ Ale já to neříkám proto, abych sbírala komplimenty, kritická jsem k sobě tak akorát. Je naprosto skvělé, že se s přibývajícím věkem a díky odžitým zkušenostem mění moje priority k lepšímu, že k sobě dokážu být tolerantnější, co se nároků na mou dokonalost týká, ale stejně – musí ty fyzické změny být takový sešup?! A co s tím, pokud nechci být do konce života odkázána na roláky, kalhoty a sukně maxidélek?

Ano, balet je IN: 8 důvodů, proč s ním začít právě teď

DO BOJE

Zdá se, že doby, kdy jsem nemusela řešit váhu, mohla večer sníst cokoli a ráno se probudit s břichem plochým jako přistávací dráha, jsou ty tam. Dnes si dám plátek okurky a vypadám, jako bych byla ve čtvrtém měsíci. V určitém věku nějaké to kilo (ale opravdu jen kilo dvě, ok, tři) sice není na škodu (zakulacená tvář vyplní vrásky líp než botox, no ne?), pět už je ale za hranou. Tak jo, holka, takhle už to nepůjde, říkám si v duchu při pohledu na svá stehna a kůži kolem kolenou, zvadlou jako pět minut staré vlčí máky. Chce to nějaký plán útoku. Takový, který se dá vydržet a zároveň by komplexně řešil všechno, co mě poslední dobou trápí: váhu, celulitidu i syndrom MHD paží (tiše závidím všem, kteří nevědí, o čem mluvím). Bylo by asi jednoduché naskočit na módní vlnu jménem Ozempic. Mně však tento trend přijde absolutně šílený a vzhledem k tomu, že se kvůli zvýšené poptávce všech štíhlostí posedlých jedinců nedostává léku těm, kteří ho doopravdy potřebují, i krajně neetický. Pomoci by mohla hormonální substituční léčba, ale ani tohle není řešení pro mě. Jeví se mi to jako příliš tenký led, na který se nechci pouštět. Můj plán útoku se skládá z trojice přikázání, kterými se odteď hodlám řídit.

1. JSTE TO, CO JÍTE

Říká se, že pokud člověk potřebuje udělat nějakou změnu, měl by začít u sebe. U mě to v tomto případě znamená začít ve spíži. Hromadí se mi tam různé výživové doplňky, které si vždy v euforii pořídím. Kromě kolagenu, který mám položený hned vedle kávovaru, abych na něj nezapomínala, ale až tak důsledná v jejich užívání nejsem. Ale to se teď změní. Complete Gut Repair na podporu mikrobiomu, Bloat Banisher na ploché břicho, L Glutamine na regeneraci, protizánětlivý a antioxidační prášek Acai, to vše mám teď naskládané na poličce v kuchyni pěkně na očích a jsem rozhodnuta to brát pravidelně každý den. A i když nejsou moje stravovací návyky špatné, mohly by být lepší. Zařazuju do jídelníčku více potravin, které obsahují fytoestroge ny, potraviny rostlinného původu, které mohou přirozeně zvýšit hladinu estrogenu. Nemělo by to být až tak složité, patří sem totiž to, co mám ráda: tofu, sušené ovoce, jako třeba datle nebo švestky, a luštěniny. Přidám také více bílkovin a snad poprvé v životě začnu pravidelně jíst ovoce.

2. ZPÁTKY V POKLUSU

Každá studie na téma menopauza dokazuje, že s poklesem estrogenu žena přibírá na váze, obzvlášť v oblasti břicha. Všechno sice na menopauzu házet nemůžu, ale hormonální horská dráha, kterou si moje tělo za poslední roky prosvištělo, udělala své. Několik zmrzlých ramen, bolavé kyčle a celková únava mě donutily trochu ubrat z pravidelného pohybu. Tělo mi říkalo, ať zpomalím, a já ho poslechla. Při zpětném pohledu vidím, že přestat s intenzivním pohybem kolem padesátky nebylo nejlepší rozhodnutí. Nepatřím mezi ty, kteří by milovali běh, neumím správně dýchat, ani našlapovat. Jsem schopná si tuhle formu pohybu užít, jedině když mám na někoho nebo na něco vztek a potřebuju si vyčistit hlavu. A to zase tak často není, takže běžkyně ze mě nebude. Vyhovuje mi chůze. Jen budu muset trochu přidat do tempa a donutit se chodit alespoň čtyřikrát týdně. A také se vrátit k oblíbenému Barre 3 cvičení. Kombinace silového cvičení, kardia i strečinku, které mi vyhovuje víc než jóga.

Sport à la carte

3. WORK BETTER, NOT HARDER

Jednou z inovativních metod, které jsem nedávno objevila, je ošetření fascií pomocí speciálních rukavic, které stimulují pleť. Neinvazivní procedura se zaměřuje na zlepšení prokrvení, odbourání tukových buněk a posílení struktury kůže. A protože metoda pracuje s lymfatickým systémem, dokáže z těla odstranit podkožní odpadní látky, toxiny i nadbytečnou vodu, a tím pádem odstranit otoky, a dokonce zlepšit celulitidu.
Další novinkou pro mě je EMS trénink. Objevila jsem ho úplnou náhodou, když jsem před pár týdny narazila na tělocvičnu, která se na něj specializuje. Hned jak jsem přišla domů, začala jsem googlovat, obvolávat a během chvilky si domluvila zkušební lekci. Jedná se o cvičení za pomoci elektrické stimulace svalů. Na rozdíl od tradičního cvičení pronikají svalové kontrakce hlouběji, a spaluje se tak větší množství kalorií. Jediné, čím nejsem moc nadšená, je, že se musí cvičit ve speciálním oblečku. „Bude to fungovat lépe, když si pod to nevezmete podprsenku,“ říká trenérka Veronika. „To vážně? Ale tu já si nesundávám ani na spaní,“ trousím mezi zuby a zdráhavě se soukám do podaného černého trička a legín. Veronika si mě profi pohledem změří a rozhodne se pro menší velikost vrchní vesty a spodního dílu. „Jste drobnější, než jsem myslela,“ říká. Nevím sice, co mě čeká, ale myslím, že z nás budou velké kamarádky.
Možná to bude stejné i letos a já se na pláži či u bazénu bez parea nebo dlouhé košile nehnu z ručníku. Anebo taky ne a konečně se přidám k ženám, které si umějí léto užít se vším všudy včetně bikin. Naše fyziognomie je sice daná a já svůj somatotyp už nezměním – vždy budu mít široké boky a oblý zadek –, ale možná, možná bude vše tak nějak pevnější a víc držet pohromadě.