Bude mít vaše pleť vlastní AI dvojče? Umělá inteligence mění způsob, jak vzniká kosmetika

Taková představa už z dnešního pohledu není pouhé sci-fi, ve skutečnosti už se kolem ní rozbíhá seriózní výzkum. V odborné dermatologické literatuře se pojem digitální dvojče objevuje stále častěji a vědci ho spojují s umělou inteligencí, zobrazovacími metodami, genetickými daty, životním prostředím i dlouhodobým sledováním konkrétního člověka. Cílem je vytvořit virtuální model, který by se průběžně aktualizoval a umožnil simulovat různé scénáře ještě předtím, než je vyzkoušíme na skutečné pokožce.

Zásadní otázka proto dnes nezní, zda něco takového dává vědecký smysl. Dává. Mnohem zajímavější je, jak daleko jsme od chvíle, kdy bude mít podobný model každý z nás.

Od fotografie obličeje k modelu živé pokožky

Současná umělá inteligence už dokáže z fotografie odhadovat řadu věcí. Co se týče pleti, analyzuje například vrásky, pigmentaci, zarudnutí nebo strukturu jejího povrchu a podle výsledku doporučuje konkrétní produkty.

Digitální dvojče by ale mělo být podstatně ambicióznější. Nezajímalo by ho pouze to, jak pokožka na pohled vypadá, ale její biologické chování. Do modelu by se teoreticky mohly zapojit informace o věku, genetice, UV expozici, znečištění ovzduší, hydrataci, mikrobiomu, životním stylu nebo předchozích reakcích na kosmetické přípravky. Takový model by potom nebyl jen záznamem toho, jak pleť vypadá dnes. Byl by pokusem popsat, jak se pravděpodobně bude chovat zítra, za rok nebo při určité změně podmínek.

Kosmetické laboratoře už se tímto směrem vydaly

Důkaz, že nejde jen o akademickou fantazii, přichází přímo z kosmetického průmyslu. L’Oréal letos představil technologii nazvanou Hair Digital Twin, což je 3D virtuální model vlasového vlákna vytvořený na základě rozsáhlé databáze různých typů vlasů. Podle společnosti může model sloužit k rychlejšímu testování molekul a předvídání jejich účinku ještě před fyzickými testy.

A právě vlasy mohou být pro vývoj digitálních dvojčat jednodušším začátkem než pokožka. Vlasové vlákno je struktura, jejíž vlastnosti lze poměrně dobře popsat a modelovat, zatímco kůže je mnohem komplikovanější. Neustále se obnovuje, reaguje na hormony, imunitní systém, teplotu, UV záření, mikrobiom i celkový stav organismu.

L’Oréal současně posouvá technologii i přímo směrem ke kůži. Diagnostické zařízení Lancôme Cell BioPrint má analyzovat biologické charakteristiky pokožky a určit její biologický věk, aby bylo možné doporučit vhodnější péči a zaměřit se na prevenci známek stárnutí. Společnost jej představila jako součást své strategie, která se u péče o pleť přesouvá od pouhé korekce k porozumění biologii stárnutí.

To stále není digitální dvojče konkrétní pleti. Jde ale přesně o ten typ technologie, ze kterého může podobný systém jednou vyrůst.

První digitální dvojčata pleti už existují

Zajímavé je, že pojem „Skin Digital Twin“ už dnes používají i menší technologické společnosti. Například platforma Prismal popisuje svůj systém jako digitální model pokožky, který vzniká z analýzy fotografií a dalších měření a umožňuje sledovat změny v čase. Startup Benotia zase kombinuje sken obličeje s informacemi o prostředí, historii používaných produktů a dalších faktorech a vytváří osobní model, podle kterého upravuje doporučenou péči.

Je ale dobré zachovat si odstup od marketingového označení. Současné produkty jsou především pokročilé systémy pro analýzu a personalizaci péče, nikoli přesné virtuální kopie všech biologických procesů, které v lidské kůži probíhají. Skutečné digitální dvojče by muselo být mnohem propracovanější a jít víc do hloubky.

Co by takové dvojče jednou mohlo umět?

Představte si, že kosmetická laboratoř vyvíjí novou aktivní látku. Dnes ji musí postupně testovat v různých systémech, od laboratorních modelů až po studie na lidech. Budoucí digitální model by mohl nejprve nasimulovat, jak by daná látka mohla ovlivnit konkrétní biologické mechanismy u určité skupiny lidí nebo u jednoho daného člověka.

Mohlo by být možné porovnat několik variant molekuly, odhadnout jejich účinek na určité buněčné procesy a vybrat ty nejslibnější ještě předtím, než se dostanou do náročnějších testů.

Výzkumníci už dnes uvažují o tom, že by digitální dvojčata mohla kombinovat zobrazovací data s genomikou, proteomikou, mikrobiomem, informacemi o životním prostředí a životním stylu. Takový model by se mohl průběžně měnit podle toho, jak se mění samotná pokožka.

V ideálním případě by tak kosmetika přestala pracovat s kategoriemi typu „pleť 40+“ a začala by brát v potaz mnohem přesnější biologický profil konkrétního člověka.

Předpovědět budoucnost pleti není jednoduché

Právě tady začíná být technologie opravdu zajímavá – a zároveň naráží na své limity. Kůže není počítačový systém s několika proměnnými. Její stav ovlivňuje obrovské množství faktorů, které se navíc v průběhu života mění. Genetická predispozice může určit určitou míru rizika, ale výslednou podobu pokožky ovlivňuje také to, kde a jak žijeme.

Model, který by měl předpovědět, jak bude vaše pleť vypadat za pět let, by proto musel pracovat nejen s tím, jak vypadá dnes, ale také s tím, co se s vámi během následujících pěti let stane. Technologicky to není nemožný cíl. Je však podstatně náročnější než vytvořit realistickou 3D kopii obličeje.

Odborné práce proto zatím popisují digitální dvojčata kůže především jako vznikající oblast personalizované dermatologie a prediktivní péče. Potenciál je velký, ale samotná technologie je stále ve fázi vývoje a ověřování.

Největší změna může vzejít z laboratoře, ne z vaší koupelny

Pokud se digitální dvojčata pleti skutečně prosadí, jejich největší význam možná ani nebude spočívat v tom, že vám aplikace doporučí jiný krém, ale že algoritmus začne pracovat s biologickými daty, navrhovat molekuly, simulovat jejich pravděpodobné účinky a pomáhat vědcům rozhodnout, které z nich stojí za další testování. Vývoj produktu se tím může zrychlit a zároveň se může zpřesnit výběr látek, které se dostanou až k zákazníkovi.

L’Oréalův Hair Digital Twin ukazuje, že kosmetický průmysl už podobný princip dokáže využít u jednodušší biologické struktury. Vývoj technologií pro pokožku pak ukazuje další část skládačky: stále detailnější měření, biologické profilování a AI analýzu.

Až se tyto technologie spojí, může vzniknout něco, co se dnešnímu kosmetickému poradci bude podobat jen vzdáleně: digitální model vaší pokožky, který nebude pouze popisovat její současný stav, ale pomůže simulovat, jak by mohla reagovat na různé zásahy.

K takovému výsledku ještě musíme ujít kus cesty. Směr je však překvapivě konkrétní. A možná jednou zjistíme, že největší revolucí v kosmetice nebyl nový retinol ani další generace peptidů, ale schopnost nejprve si v počítači vyzkoušet, co s naší pokožkou udělají.