Foto: Felix Vratny / Aerofilms
Tolik pozornosti jako letos snad královské rody nepoutaly od dob, kdy skutečně vládly. Úmrtí královny Alžběty II. otřáslo světem a aby transformace britské monarchie náhodou nebyla nuda, Harry a Meghan uvedli dokumentární sérii o tom, jaké to je být Harry a Meghan. A věděli jste, že dánská královna Markéta II. odebrala královské tituly svým vnoučatům? V rámci fikce jsme se dočkali nových řad hitů Young Royals a The Crown, premiéru měl také seriál The Empress vykreslující mladičkou Sisi o jen o kapku realističtěji než slavná trilogie z padesátých let.
Obzvlášť neodolatelné je ale zachycení císařovny v kostýmním dramatu Corsage, za které byla herečka Vicky Krieps oceněna v Cannes. Ve snímku, co půjde do českých kin začátkem února, sledujeme Sisi jinak, než jsme zvyklí…
Tenhle pravidelný sloupek inspirovaný Dianou Vreeland se vždy věnoval tomu, co by šlo udělat lépe, ale těžko Corsage cokoliv vytknout. V katalogu k výstavě Hapsburg Era, která se konala v Kostýmním institutu newyorského Metropolitního muzea umění v letech 1979 a 1980, Diana zmiňuje slavnou malbu od Winterhaltera: „Zřídkakdy věřím tomu, co vidím na obraze, ale pro Winterhalterův portrét Alžběty udělám výjimku. Ukazuje ji, jaká byla – fantazie, sen. Fantastická královna fantastického světa, snová císařovna století, které je na útěku před sebou samým.“ Jenže Sisi v podání režisérky a scenáristky Marie Kreutzer má ke snu daleko. (Má o to blíž skutečnosti?)
Je to Sisi otrávená životem, o jaký nikdy nestála, brutálně stažená korzetem a ještě brutálněji tlakem okolí. Sisi pod drobnohledem a strachující se o svou krásu do té míry, že se raději nechává portrétovat podle starých obrazů. Sisi ve čtyřiceti letech, tedy průměrném věku úmrtí svých poddaných. Sisi, co kouří jednu za druhou a téměř nejí, na veřejnosti předstírá mdloby, aby se vyhnula otravným společenským povinnostem, a během večeře musí mlčet. Kdo ji ale zastaví, až jí dojde trpělivost, rozhodne se vstát a odejít z místnosti s prostředníčkem namířeným na hosty?
Dokonalou metaforou na upadající říši jsou pak opadané fasády a odlupující se tapety, všechny ty zašlé detaily kdysi pohádkově honosných sídel. Příjemné je i oproštění se od zbytečné akurátnosti: Stejně jako do snímku Marie Antoinette Sofia Coppola zakomponovala conversky, ani v Corsage nemůžete přehlédnout betonové zdi v šermírně, nerezové schůdky do bazénu nebo plastový kyblík s mopem opřený přede dveřmi do soukromých komnat císařovny, které jsou jí menší každým dnem. Sisi je vám coby divákovi blíž než kdy jindy.
Film si nicméně užijete, i když nejste fanoušky kostýmního dramatu; i když vás královské rody nechávají chladnějšími než počasí venku.
Loučím se s Why Would You a nakonec si dovolím jedno Why Don’t You: Proč neuděláte vše proto, abyste Corsage viděli při první možné příležitosti? Za mě rozhodně předsevzetí, které stojí za to mít…
Víkend patří ostravskému Fest1valu!
Jedinečné sběratelské hodinky na oslavu roku Hada
Má je touha: únorové číslo již v prodeji!