Tip Veroniky Scattergood: Too Much je jízda Leny Dunham s tuhým začátkem, ale skvělým koncem

Teď se Lena Dunham na televizní obrazovky vrátila s novým seriálem Too Much (Trochu moc, Netflix). Opět ji inspirovaly její vlastní zkušenosti. Odstěhovala se z milovaného New Yorku do Londýna a tady potkala svého stávajícího muže, hudebníka Luise Felbera, který s ní nový seriál napsal. Podobný příběh prožívá i její hlavní hrdinka Jessica (Meg Stalter), která se živí jako produkční televizních reklam. Po rozchodu se přesune do Londýna, kde ji ovšem nečeká romantický život v nějakém sídle, ale rozhrkaný byt na sídlišti s příliš tenkými stěnami. Hned první večer ovšem potkává v hospodě (kde taky jinde) hudebníka Felixe (Will Sharpe, který hrál v druhé řadě Bílého lotosu), a je z toho láska jako hrom.

Nebyla by to ale Lena Dunham, aby romantiku nepodala s patřičným sarkasmem. Každá z epizod je ironickou parafrází na nějakou romantickou klasiku. Jako vtip ostatně působí už její hlavní hrdinka, která má výstřední styl oblékání, chová nahatého psa na pokraji zhroucení jménem Astrid, absolutně postrádá filtr a říká, co jí slina na jazyk přinese, každý den nahrává naštvané vzkazy snoubence svého bývalého přítele (hraje ji Emily Ratajkowski) a zkrátka je fakt „trochu moc“. Nikoliv však pro Felixe, který všechny její výstřednosti snáší s láskyplností a stoicismem úctyhodným i na anglické poměry. Jejich vztah se prohlubuje, na obou stranách přibývá plápolajících red flags, a stále tak trochu čekáte, kdy se to celé zhroutí jako domeček z karet.

Jsou seriály, kterým musíte dát čas. Too Much je jedním z nich. Pokud přežijete prvních zhruba pět epizod, dostane se vám sladké odměny. (Přiznávám, že jsem je protrpěla čistě z loajality k Leně Dunham, jejíž Girls jsem milovala.) Epizoda, v níž Jessica vzpomíná, jak se její předchozí vztah zvrtl a lásku vystřídal psychický teror, je skvělá. Stejně tak díl, v němž se odhalují rodinné vztahy Felixe, který vyrostl v blahobytu, ale pak jeho rodina zchudla. Když vezme Felix Jessicu na hogo fogo svatbu svých bývalých spolužáků, je to fantastický šťouch do všech těch zbohatlíků, jejichž děti sice jezdí v „rolsu“, ale taky mají plnou hlavu traumat.

Všechno to navíc vyšperkovává celá řada skvělých britských herců, které Lena Dunham obsadila do vedlejších rolí. Jejího šéfa hraje Richard E. Grant, jeho manželku Naomi Watts, Jessicy tátu si ve flashbacích střihl Kit Harington, Andrew Scott je fenomenální jako namyšlený režisér, Felixova otce si zahrál Stephen Fry a v malinké, ale kouzelné roli postarší Felixovy známé se tu objeví Jennifer Saunders. Sama Lena Dunham tu hraje Jessicy sestru, které se hroutí manželství.

Too Much je opravdu „trochu moc“. Asi vám poleze na nervy, ale taky si ho budete hodně dlouho pamatovat. Kvalit Girls nedosahuje ani náhodou, nejde o žádnou generační výpověď, byť je to především příběh o tom, jak se ve třiceti už zraněním na duši nevyhnete a jak se z toxických vztahů vyléčit. Too Much ale každopádně potvrzuje, že Lena Dunham patří stále k nejzajímavějším tvůrcům současnosti s rukopisem tak originálním, že by jí ho většina scenáristů i režisérů mohla závidět.