Jestli jsem vůči něčemu imunní, jsou to detektivky. Žánr skandinávského krimi mě až na pár protrpěných výjimek minul a raději budu číst telefonní seznam než nějaký další překombinovaný příběh o duševně strhaném samotářském detektivovi s geniálním mozkem.
Seriál Oddělení Q, který běží na Netflixu, by mě tak měl nechat naprosto chladnou. Předobrazem mu jsou dánské detektivní thrillery Jussiho Adlera-Olsena, které už si Dánové také převedli do filmové podoby. To je první strike. Hlavní postavou je vyšetřovatel Carl Morck, rozvedený, depresí trpící, protivný, morousovitý mizantrop s brilantní myslí. To je druhý strike.
Jenže se Oddělení Q chopili Britové, pošmourné Dánsko vyměnili za ještě pošmournější Skotsko a do role Carla Morcka obsadili Matthewa Goodea. Možná vám to jméno na první pohled nic neříká, ale znáte ho – láska Colina Firtha ze Single Mana, manžel princezny Margaret z Koruny nebo nápadník Lady Mary v Downton Abbey. Tento většinou uhlazený Matthew Goode si nechal narůst vousy, takže vynikly jeho pichlavé oči, a Carla Morcka hraje s takovou bravurou, že mu všechna ta žánrová klišé odpustíte.
Celé to začíná zdánlivě nevinnou záležitostí – v jednom z bytů v zanedbaném komplexu v Edinburghu najdou mrtvolu. Carl Morck se svým parťákem jsou zrovna poblíž, a tak zamíří na místo činu. Náhle ale zazní výstřely a výsledek je tragický – jeden mrtvý policista, Morckův parťák zmrzačený a sám Morck s prostřeleným krkem a hlubokým traumatem. Z deprese se snaží dostat prací, a tak se téměř okamžitě vrací do služby, zatímco jeho parťák leží paralyzovaný od pasu dolů v nemocnici. Morck všem leze na nervy, a tak ho šéfová odklidí do bývalých umýváren a svěří mu odložené případy. Jeho týmem se stane Akram, syrský imigrant s nejasnou minulostí, který až podezřele dobře ovládá kontroverzní vyšetřovací techniky, vyšetřovatelka Rose trpící posttraumatickou stresovou poruchou a pomalu se zotavující postřelený parťák. Banda vyděděnců si jako svůj první případ najde záhadné zmizení jedné advokátky. Diváci toho po chvilce vědí více než samotní vyšetřovatelé a napětí spočívá v tom, jestli se tajemství podaří rozluštit včas.

Zarytí příznivci původní předlohy prskají, že postavy jsou úplně jiné než v knihách a co si to vůbec tvůrci dovolili. Ale celých devět epizod je fantastických nikoliv díky zápletce, ale díky skvěle napsaným a zahraným postavám. Carl Morck je sice v práci arogantní debil, ale v klíčových okamžicích svého života se zachoval vždy správně. Je to chlap se zraněným srdcem i duší, ke kterým se pomalinku prokousává jeho terapeutka v podání Kelly Macdonald. Většina postav (i herců) je skotská, Morck je Angličan, což jeho oblibě u kolegů také nepřidává. Fantastická je například Morckova šéfová Moira, kterou ztvárnila charismatická Kate Dickie. Chloe Pirrie hraje pohřešovanou advokátku Merritt tak, že je vám jí střídavě líto a střídavě byste jí přáli něco hodně ošklivého.

Morck nejde pro „F word“ daleko, ale má také spoustu břitkých sarkastických poznámek a jeho slovní přestřelky s podezřelými jsou skvěle podané. Takže i když je to ke konci poněkud překombinované a do očí bijí některé nelogičnosti, všechno je odpuštěno. Druhá série zatím není potvrzená, ale zasloužili bychom si ji. Jedna záhada totiž vyřešena pořád není – kdo to na začátku po detektivech střílel?