Tip Nory Grundové: Příběh barokního bohéma

Můžeme si říci, že takovým těm pravým Vánocům nejlépe sluší baroko. Myslím si, že baroko a Vánoce jsou velmi šťastná kombinace ve všech ohledech. A tak si myslím, že je právě ideální doba zajít do Valdštejnské jízdárny na výstavu Petr Brandl: Příběh bohéma. Výstava sice trvá až do 11. února, ale opravdu bych neváhala a mezi obrazy se vydala právě teď, krásně vás to na svátky připraví.

Výstava vás totiž nadchne. Jednak jsou tu vystavena vrcholná díla tohoto českého barokního malíře, jehož talent se naprosto vymykal a patřil k největším i ve světovém měřítku, ale zároveň výstavou vede nit životního příběhu Brandla jako živočišného, prostopášného, hýřivého i podnikavého umělce. Je důkazem, že talentovanému umělci se možná tvoří lehce, ale to vůbec neznamená, že ho čeká lehký osud. Ovšem za všechno si Petr Brandl mohl sám.

Chvíli studoval na jezuitském gymnáziu, takže uměl latinsky i česky, ač veškeré písemnosti si psal německy. Malířství se doslova vyučil u hradního malíře Kristiána Schrödera, který byl zároveň správcem obrazárny Pražského hradu, a tak se tam mladý Petr mohl učit z děl největších světových malířů, ačkoliv žádné ateliéry svých zahraničních kolegů zřejmě nikdy nenavštívil.

Dlužník a prostopášník

S manželkou zplodil tři děti, ovšem o svou rodinu moc nepečoval, pořád se někde před svou ženou schovával, dával jí peníze jen občas a celou dobu jejich manželství jí byl nevěrný. Chtěl žít jako šlechtic, a tak se tak aspoň oblékal, obklopoval se luxusem, za který pořád někomu dlužil a někdo ho za to hnal k soudu. A Brandl se pak postavil k plátnu, namaloval dílo, které velmi draze prodal, a tak si téměř pokaždé zachránil život, když už ne reputaci. Měl ovšem tak výjimečný talent, že přes to všechno o jeho dílo stál každý – církev, šlechta, každý, kdo na jeho obraz měl.
Malířskému cechu se posmíval, neplatil povinné poplatky, namísto toho hýřil po hospodách, kde se občas pral, nakupoval si drahý tabák, ke kterému sbíral nejrůznější dýmky, pořizoval si paruky podle poslední módy, a ač sám zřejmě nikam nikdy moc necestoval, nechával si dovážet zahraniční delikatesy, víno a exotická afrodiziaka.
Hrál módní sporty, chodil na společenské dýchánky, kde hledal příští klienty. Když už nedokázal dluhy splácet a několikrát kvůli nim skončil ve vězení, rozhodl se zkusit štěstí těžbou zlata v Jílovém u Prahy. Po neúspěchu se zase vrátil k malbě. Nakonec skončil chudý a nemocný v Kutné Hoře, kde měl snad zemřít na seně za hospodou.

Nejtalentovanější umělec, který se v Praze narodil

Jeho dílo je ovšem zázračné. Dokonale propracovaný šerosvit, naprosto živá gesta lidí zachycených na obraze. Jsou tu jeho nejznámější obrazy, od monumentálních pláten se světci a světicemi přes umělcovy portréty až po světské výjevy, jsou na nich felčaři, šarlatáni i prostitutky. Na jednom z nejsugestivnějších pláten šarlatán hledí do baňky s močí, aby řekl vyděšené dívce, jestli není těhotná. Kdo by chtěl jeho dílo vidět přímo na místě, pro které je Brandl vytvořil, může si zajet do kostela sv. Markéty benediktinského kláštera v Břevnově. Je tam soubor šesti oltářních obrazů, něco neskutečně silného. A velmi, velmi vánočního.

Na výstavě je možné si do sluchátek pustit doprovodný výklad, který galerie připravila. Já bych vás ale navedla k něčemu jinému. Když už se ocitnete mezi obrazy jednoho z nejtalentovanějších českých umělců vůbec, pusťte si k tomu do sluchátek také pořádnou barokní hudbu. Může to být česká, třeba Jan Dismas Zelenka nebo Adam Václav Michna z Otradovic, který složil jednu z nejkrásnějších vánočních koled Chtíc, aby spal. Anebo si dopřejte některého ze světových barokních skladatelů, třeba Antonia Vivaldiho, který v Praze za svého života pobýval, Johanna Sebastiana Bacha či Georga Friedricha Händela. Sbor Hallelujah z oratoria Mesiáš je k adventnímu času vynikající skladba.

Výstavu připravila Sbírka starého umění Národní galerie Praha. Kurátorkou byla Andrea Steckerová, přední odbornice na dílo Petra Brandla.