Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem si zpětně poslechla jednu z hlasových zpráv, které skoro denně posílám kamarádovi. Měly být vtipným, rychlým shrnutím dne, způsobem, jak být v kontaktu, ale netrávit na telefonu hodinu. Jenže moje hlasovky mají klidně šest minut, a tak 160 vteřin z nich stojí za to. Zbytek je slovní balast. Poslouchat sama sebe bylo až fyzicky nepříjemné.
Možná i proto jsem v knihkupectví sáhla po knize Ať vám visí na rtech. Napsal ji Matthew Dicks, profesionální vypravěč a zakladatel platformy Speak Up, který učí storytelling na univerzitách i ve firmách. Jeho premisa je jednoduchá: vyprávíme pořád. Na rande, na pohovoru, na poradě, na večírku i u terapeuta. Neustále skládáme realitu do příběhů a rozhodujeme, co v nich zůstane a co zmizí. S různým úspěchem.
Podle Dickse je klíčové naučit se příběhy vůbec vidět. „Nejsilnější bývají ty nejjednodušší – drobné momenty každodenního života. Všichni je máme. Jen je musíme začít zachycovat,“ říká. Doporučuje k tomu jednoduché cvičení: každý večer si položit otázku, jaký příběh by šel z uplynulého dne vyprávět, a stručně si ho zapsat.
Tenhle návyk má vedlejší efekt. Když začnete dny bilancovat, zpomalí se. Najednou si všímáte okamžiků, které by jinak zmizely. Možná to ani není o storytellingu. Možná spíš o pozornosti.
O pár týdnů později sedím v restauraci se dvěma kamarádkami. Vlastně je to třídní sraz, jen v komorní verzi. Jednu z nich jsem neviděla roky. V hlavě si skládám, jak shrnout posledních sedm let tak, aby to nebylo ani únavné, ani ploché.
Jenže jak už to u mě bývá, víc poslouchám než mluvím. Upíjím drink, beru si chipsy a sleduju její život v rychlém sledu: první práce, druhá práce, třetí práce, muž, dítě, rozchod, další muž. Epizoda za epizodou. Čekám na moment, kdy přijde řada na mě. Nepřišla. Je skoro půlnoc. Dopiju pivo, rozloučím se a jdu domů.
Cestou vytáhnu telefon a celý večer převyprávím do hlasovky. Má jedenáct minut.
„Někdy stačí si přečíst ve správnou chvíli jednu správnou větu, která dovede dát životu nový směr nebo zavede přemýšlení do jiných končin.“
Lenka Dusilová a cesta k počátku
Nymfy i roboti. Výstava ukáže to nejlepší z tvorby Thierryho Muglera
Desatero doporučení Nory Grundové (pro tento rok)