Del Torův Frankenstein měl na Netflixu premiéru 7. listopadu a už nyní se mluví o jednom z nejvíce vizuálně podmanivých filmů roku. V jeho gotických kulisách se mísí romantika, smutek i syrová krása – a každé místo, od arktického ledu po skotské věže, nese otisk příběhu o stvoření a samotě.
Vizuálně opulentní, melancholicky pohádkový horor je plný skutečných míst, která dýchají historií. Místa vybírala produkční designérka filmu Tamara Deverell tak, aby byla nedílnou součástí příběhu. Právě ta diváka oslovují stejně jako samotné postavy – při hledání dokonalých kulis proto Deverell a del Toro procestovali půl Evropy.
Film začíná na zamrzlé arktické pustině. Deverell nechala postavit kompletní loď Horisont na torontském backlotu – včetně realistického ledu, který vznikl kombinací kovových konstrukcí, plexiskla, vosku a skutečného sněhu.
Scény se psími spřeženími se natáčely na zamrzlém jezeře North Bay severně od Toronta. Během svých interview Deverell vzpomíná, že při natáčení led tál, takže museli ručně přidávat další kusy, což bylo podle ní děsivé, ale díky realistickému výsledku to stálo za to.
Victorův dům vznikl spojením několika historických rezidencí – Gosford House ve Skotsku, Burghley House v Anglii, Dunecht House v Aberdeenshire a Wilton House ve Wiltshire. Dlouhá knihovna v Dunecht House vyžadovala velkou rekonstrukci – broušení podlah, opětovnou výstavbu knihovny a výmalbu. A zatímco první dvě lokality možná diváci předtím neviděli, Wilton House je známý díky seriálům Bridgerton (Bridgertonovi) nebo The Crown (Koruna). Právě zde někteří možná poznají slavné schodiště, které se stalo vizuálním středobodem rodinného sídla.
Protože se část románu odehrává v Edinburghu, bylo jasné, že se sem film musí vrátit. Natáčelo se na Parliament Square, Royal Mile i v úzkých historických uličkách Writer’s Close a Bakehouse Close. Starý Edinburgh měl podle Deverell onu vlhkou, kamennou gotickou atmosféru, kterou s režisérem hledali po celé Evropě. To točili přímo mezi turisty, kde byly ulice plné lidí.
Produkce se rozšířila i do Glasgow, Aberdeenu a Arbroathu, kde Hospitalfield House posloužil jako domov Henricha Harlandera. Inspirací pro Victorovu přednáškovou síň byla glasgowská radnice, jejíž mozaiky a architektonické motivy se ve filmu objevují.
Srdcem filmu je samozřejmě Frankensteinova laboratoř – monumentální věž inspirovaná Wallaceovou věží v Ayr. Exteriér vznikl na zemědělském výstavišti v Markhamu za Torontem, interiéry v osmi detailně navržených kulisách v Pinewood Studios.
Del Toro, známý svou posedlostí kruhovými motivy coby věčným cyklem života, do věže zakomponoval symbol kruhu života i „kruh Medúzy“, představující nepochopené monstrum. Exteriéry věže vznikly kombinací skotských scenérií a kanadských Rocky Mountains v Albertě, které ve filmu zastupují švýcarské Alpy.
Když Tvor uniká z laboratoře, ocitá se v přírodě – v kanadském lese Rockwood Conservation Area. Mlýn, v němž se Tvor skrývá, byl postaven ručně na farmě u Kleinbergu. Při jeho výstavbě se snažili docílit maximálně realistického vizuálu, proto bylo pro výstavbu použito opravdové dřevo, kamenné stěny i omítka, které nechali přes zimu přirozeně zestárnout, aby získaly autentický vzhled. Na střechu nakonec přibyla socha Zeleného muže – symbol propojení člověka a přírody a detail, který se stal vizuálně velmi důležitým pro celý film.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Živá voda: Červnové číslo Harper’s Bazaar právě v prodeji
Hranice lásky s Antonií Formanovou
#Bookofthemont: Knižní tipy na květen