Nora Grundová uvádí červencové číslo Harper's Bazaar

Milé čtenářky, 

v redakci si občas hrajeme na různé ultimativní ankety, například: Kdybys už nikdy neměla mít sex, za co bys ho vyměnila? Věřte, že taková anketa nám pokaždé vydrží nadlouho. Já? Za muziku. Hudba je dimenze, do které se umím ponořit tak, že se to sexu vyrovná. Vzpomněla jsem si na tuhle anketu minulý týden. Snad jste si toho také všimly, v čerstvě vydané čtvrté sérii seriálu Stranger Things jednu z hlavních hrdinek ve velmi silné, dojemné scéně zachrání před pohlcením zlem píseň Running Up That Hill. Všem to vhání slzy do očí. Dospívající se začali po té písni pídit, co je to za hlas? Kdo to je? Kde se vzala ta píseň? A v šoku zjišťují, že ta nádherná muzika je sedmatřicet let starý song s magickým hlasem Kate Bush. Kate Bush! Jedna z nejúžasnějších zpěvaček a skladatelek, jaké britské ostrovy vydaly světu, a tenhle song znovu stoupá v ostrovním žebříčku hitů. Mě ovšem na spoustu let ovlivnila jiná její píseň. Kate Bush ji napsala na motivy knihy Na Větrné hůrce od Emily Brontëové, románu o vroucí, ovšem nenaplněné lásce Cathy a Heathcliffa (Anglický titul Wuthering Heights jiní překladatelé převádějí jako Bouřlivé výšiny, což je možná příhodnější, protože divoké počasí a bouřící se příroda jsou přesně to, co se odehrávalo v srdcích těch dvou lidí.). Píseň odráží pointu románu, že zpěčuje-li se člověk lásce, ta se nemusí jen tak rozplynout, ale může zničit všechno živé. Když Kate Bush zpívá v refrénu písně Heathcliff, It’s Me! I’m Cathy..., celé moje tělo jako by rezonovalo s tou melodií a běží mi z toho mráz po zádech. Je to nepřenosný, velmi zvláštní pocit. Ten zážitek má svůj termín, frisson. Jde o silnou vlnu rozkoše, která přeběhne po těle z nádherné melodie. Prý až osmdesát procent lidí něco takového dokáže prožít, zježí se jim chlupy, naskáče husí kůže a to všechno přitom z krásy. Frisson někteří označují jako orgasmus kůže, tak silný záchvěv umí hudba přivodit.

Předpokládám, že všichni víme, které songy na nás fungují. Že nás spolehlivě rozslzí radostí a vytáhnou z nás emoce, které jinak bublají pěkně v hloubce. Kromě Wuthering Heights je to pro mě například Song to the Siren v coveru This Mortal Coil, Sweet Lord od George Harrisona, Dante’s Prayer od Loreeny McKennitt, Into My Arms od Nicka Cavea, Scarborough Fair od Simona & Garfunkela, pětiminutová melodie Love Theme od Vangelise, která prostupuje jedním z velmi mála světlejších momentů filmu Blade Runner, nebo Morriconeho skladba Gabrielův hoboj... Orgasmus kůže z hudby existuje. Má ale podmínku (vědci zjistili), nositel té kůže musí být kráse melodie otevřený. 

Přeji vám, ať vám toto léto v uších znějí samé takové songy.

šéfredaktorka
Nora Grundová