Milé čtenářky,
vítejte v posledním měsíci tohoto roku.
Doufám, že to byl pro vás krásný, anebo
aspoň klidný rok. Nejčastěji všem včetně sebe přeji, aby se v našem životě nic
nezměnilo. Protože když nechceme, aby
byl za pár let náš život jiný, tak to znamená,
že jsme spokojení a šťastní.
Mám takový rituál. Celý měsíc přemýšlím o tom, o čem napíšu svůj editorial.
Která myšlenka, nebo co zajímavého mě
oslovilo, kdo mi co řekl nového a inspirativního, nebo co mi ten který měsíc došlo.
Editorial pak píšu, až když je celý časopis
hotový. Je to výrobně nepohodlné pro
všechny kolem, ale nemohu si pomoci,
moje pověrčivost je v tomhle ohledu pevná
jako skála.
A tak jsem si všimla, že celý podzim
je jako každý rok jedna velká pracovní i soukromá jízda, jeden týden stihnu
navařit, a div neflambuju jak Julia Child,
druhý žijeme na pizze Margaritě. Ovšem
proti minulému roku na tomto neleží tak
těžká deka, nebo se mi to alespoň zdá.
Nevím přitom o ničem, co by se nějak
zásadně proti loňskému podzimu změnilo.

Pracovních akcí a večírků bylo letos stejně, i tento podzim se mi zase zdá, že by
se moje tělo nejradši uložilo k zimnímu
spánku, což se pozná tak, že mě to táhne
do přírody a k plechu se štrúdlem, opět
vařím dýňovou polévku, která kromě mě
nikomu doma nechutná, a každý den mě
zaskočí tma ve čtyři odpoledne. Ale jako by
měl letošní podzim nějak více šťávy.
Můj syn měl nedávno bar micva, kterou
vstoupil do náboženské dospělosti, z čehož
vznikla celodenní krásná akce, na kterou
dorazili snad všichni z našich rodin a spousta přátel ze všech koutů světa. Kromě
samotného obřadu, který byl sám o sobě
emotivní, do nás všech vstoupila neuvěřitelná radost, radost z rituálu, radost z toho,
že jsme se všichni potkali, přátelé, co se
mají moc rádi, a přesto se kvůli každodennímu shonu nestihnou roky potkat. Vlastně
se nic po obřadu kromě toho hromadného
setkání nestalo, jedlo se a tančilo, ale všichni
jsme z toho byli tak povznesení, že jsme
si ještě několik dní pořád okouzleně psali,
telefonovali, posílali fotky a slíbili si, že se
musíme potkávat častěji. Dcera si stýskala
po všech, co se hned zase rozletěli do svých
krajin. Taková je síla rituálu, která z oné
chvíle udělá slavnostní a vzácnou a osvítí
spoustu týdnů, které následují.
Při téhle příležitosti bych citovala slavného rabína Hillela Staršího, který před dvěma tisíci lety pronesl tři na sebe navazující otázky: „Pokud se nebudu starat sám o sebe, kdo se bude starat? A pokud se budu starat jen sám o sebe, čím potom jsem? A pokud ne teď, tak kdy?“ Mnoho velmi moudrých lidí těmto větám věnovalo spoustu hodin. Moje skromná interpretace je taková, že jsou to tři zásadní otázky, kterými říká, nečekejte, že vám někdo váš život zařídí. Ovšem pokud se budete soustředit jen na sebe, tak co jste to za člověka? A protože nevíme, kolik času na náš život máme, žijme ho teď a tak, jako by byl každý okamžik jedinečný. A i když může podobná šance přijít později, už nebude stejná.
Přeji vám krásný konec roku, který je rituály přímo nabitý, a přeji vám, aby vám poslední dny roku osvítily celý počátek roku příštího.
Krásný prosinec
šéfredaktorka
Nora Grundová

Od 14. 11. 2024 nově
k předplatnému na 1 rok
za 1 199 Kč získáte jako dárek povlak na polštář z pravého hedvábí v hodnotě
1 181 Kč.