Kulturní tip Veroniky Scattergood: Po stopách zapomenuté Lucie Moholy

Z Prahy po studiích odešla do Německa a jejím manželem byl slavný maďarský malíř László Moholy-Nagy. Spojovala je nejen láska k fotografii, ale i Bauhaus, kde Moholy-Nágy učil. Lucia Moholy na škole nestudovala, ani neučila, ale zato se ukázala jako talentovaná fotografka a dokumentovala život na Bauhausu a portrétovala studenty, profesory i zaměstnance školy. Nejčastěji se přitom zaměřovala na ženy. 
V Desavě ale nebyla Lucia šťastná, byla zvyklá na ruch velkoměsta a provinční život v kampusu jí nevyhovoval. Manželství se tak rozpadlo a Moholy zamířila do Berlína, odkud však musela kvůli nástupu nacismu uprchnout. Při spěšném odchodu s sebou nemohla vzít své skleněné fotografické negativy, které byly příliš těžké a křehké. Zanechala tak stovky z nich v rukou Waltera Gropia, zakladatele Bauhausu, a Lászloa Moholy-Nagye. Tyto negativy byly nesmírně cenné nejen pro Moholy jako ztělesnění její životní práce, ale také pro ty, jejichž díla na nich zdokumentovala. Fotografie Lucie Moholy byly poté hojně zveřejňovány, aniž jí bylo přiznáno autorství. Mylně se přisuzovaly buď jejímu muži, nebo Gropiovi. O tom, kdo je skutečným autorem snímků, které se zapsaly do historie, se svět dozvěděl až v 60. letech po vleklých právních sporech.

Lucia Moholy se fotografii věnovala i nadále, během druhé světové války žila v Londýně, kde portrétovala a přispěla k počátkům debat o založení prvního muzea fotografie a napsala první kulturní dějiny fotografie určené pro širokou laickou veřejnost. Sto let fotografie 1839–1939 vyšlo v září 1939 v nákladu čtyřiceti tisíc výtisků, které se brzy rozprodaly.  Později točila dokumenty pro UNESCO a od 60. let žila ve Švýcarsku, kde nadále působila na umělecké scéně.

Made in Frauenklasse

Její příběh dokládá, jak obtížnou pozici měly ženy ve 20. století na umělecké scéně. Přestože se Bauhaus označoval za moderní a progresivní instituci otevřenou všem, byly studentky i další ženy  v jejím okruhu, jako byla právě Lucia Moholy, postaveny do podřadných a okrajových rolí. Při otevření školy se totiž ke studiu přihlásilo více žen než mužů a Walter Gropius se bál, že by převaha žen snížila její prestiž. Většina ze studentek tak byla zapsána do tzv. Frauenklasse, tedy tkalcovské nebo keramické dílny. Tato praxe ustala až po odchodu Waltera Gropia z vedení školy v roce 1928.

Na výstavě v pražské Kunsthalle dílo Lucie Moholy doplňují i instalace současného českého umělce Jan Tichého, který vyučuje na katedře fotografie na School of the Art Institute of Chicago. Vystavené instalace reagují na život a profesní dráhu Lucie Moholy. Reflektují vztah fotografie k uchovávání kultury, status fotografie jakožto umění a podřadnou roli žen na Bauhausu. Dílo Installation no. 30 (Lucia) obsahuje projekci na 330 skleněných desek, které reprezentují chybějící bauhausovské negativy Lucie Moholy. „Přestože patří k jiným generacím, Tichý a Moholy sdílejí leccos společného: oba vyrostli v Praze, oba zakusili život rozdělený mezi několik zemí, oba experimentálně přistupují k médiu fotografie,“ přibližuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.