Po oscarovém úspěchu s The shape of water (Tvář vody) a výtvarně intenzivním Pinocchiem přichází jeho vlastní verze Frankensteina – filmu, který se už po premiéře na festivalu v Benátkách stal jedním z nejdiskutovanějších titulů sezóny. Po pozitivních recenzích na film i herecké výkony tak ve vzduchu visí otázka – stanou se del Toro a Elordi nejžhavějšími adepty na Oscara?
Režisér, známý svou fascinací „monstry s duší“, tentokrát sahá po samotném archetypu. Jeho Frankenstein není tradiční horor, ale melancholické melodrama o stvoření, které touží být milováno. Del Toro servíruje hostinu pro oči: gotická atmosféra, temné laboratoře i mlhou obalené hřbitovy vypadají jako oživené rytiny z viktoriánského románu.
Tento přístup je však dvousečný. Kritici oceňují jeho dokonalou obrazovou kompozici a symbolickou hloubku, jiní mu vyčítají, že pod snahou vizuálně očarovat diváka film ztrácí syrovost a hororovou energii, kterou měl (nebo stále má?) režisér v malíku. Del Toro se tak zdá být víc výtvarníkem než vypravěčem – ale právě to může být tím, co Akademie ocení.
V roli Victora Frankensteina podává Oscar Isaac výkon, který osciluje mezi vědeckým fanatismem a existenciální úzkostí. Jeho Frankenstein není šílenec, ale romantický idealista – muž posedlý myšlenkou, že porazí smrt. Isaac dává postavě jemnost i hrůzu a emocionálně drží snímek na výši právě on. A zatímco byla dříve Frankensteinova stvoření spíše karikaturami nebo opravdu odpudivými postavami, Jacob Elordi přináší zcela nový rozměr.
Jeho „monstrum“ je inteligentní, zranitelné a (pochopitelně) krásné. V porovnání s Karloffem či De Nirem přináší moderní, až éterický portrét ztraceného syna, který je vytvořen skoro jako prototyp tělesné dokonalosti. Elordiho výkon je velmi fyzický – hraje každým svalem svého těla, a už jen díky náročnosti této role se automaticky zařazuje mezi favority na oscarovou nominaci.
Frankenstein Guillerma del Tora je film velkých ambicí – technicky dokonalý, emocionálně komplikovaný, vizuálně nezaměnitelný. Ale tam, kde snímek Poor Things (Chudáčci) Yorgose Lanthimose riskoval šílenství, nevkus a demoralizaci, del Toro volí zdrženlivost a vzdává hold romantizmu v jeho čisté podobě.
Je těžké si představit, že by film v oscarové sezóně chyběl. Del Toro již má na svém kontě sedm nominací a tři zlaté sošky, jeho práce se výtvarně i tematicky dotýká samotné podstaty kinematografie – stvoření obrazu, který ožívá. A byť to nejspíš neutáhne na film roku, tak si pravděpodobně vyslouží nominaci za kostýmy, make-up výpravu a možná i kameru.
Lifehacky slavných, dobré a zdravé jídlo a (kultovní) filmy jsou její hlavní obsesí, o kterou se ráda podělí s čtenářkami Harper’s Bazaar.
Art At Heart: Nora Grundová uvádí art issue
Nejlepší filmy Martina Scorseseho
PARIS, JE T’AIME: srpnové číslo již v prodeji