Dotek léčí všechno: Nora Grundová uvádí květnové číslo Harper’s Bazaar

Nedávno jsem byla na velmi podivuhodné masáži. Jsem sama držitelkou dvou certifikátů na ájurvédské masáže a zároveň jsem vybíravá klientka, poznám na sobě talentované ruce. Z téhle masáže mi nicméně ještě několik dní běhalo jemné napětí přímo pod kůží. Přitom jsem na ni přiletěla unavená a vystresovaná z řetězce povinností, které masáži předcházely a zase na ni navazovaly. Lehla jsem si jen s ambicí na půldruhé hodiny zpomalit dech. Načež masérka položila ruce na můj obličej a o pět minut později se pod jejími prsty moje tvář rozpouštěla jak máslo. Věděla jsem hned, že jde o level master pro a že jsem se ocitla na výjimečném zážitku léčivého až transformujícího vědomého doteku.

Dámy (a pánové), věřte mi, vědomý dotek bude v příštích letech celému odvětví longevity a wellbeingu udávat tón. Téma skin hunger, tedy hladovění kůže, je moje téma celoživotní, milujícího člověka mám tendenci se nekonečně dlouho dotýkat, ale především mě fascinuje vědecké pozadí tohoto fenoménu. Že totiž není vědomý dotek jen další ezomarketingová figura, dokazuje věda. Ta objevila, že v kůži máme dva zcela odlišné systémy nervových vláken. První, takzvaná A-beta vlákna, jsou odpovědná za rozlišovací dotek, vnímáme jimi tlak, tvar, texturu, směr pohybu.

Ale pak je tu druhý systém, takzvaná C-taktilní vlákna, velmi jemná, která na rychlý nebo silný dotek nereagují. Nereagují vlastně na nic kromě jednoho jediného specifického způsobu doteku: pomalé a jemné hlazení rychlostí zhruba tři centimetry za vteřinu. Jde přesně o tempo lidské, láskyplné, mateřské nebo milující ruky. V kůži zkrátka existuje hardware výhradně pro pohlazení, to je přece neuvěřitelné, ne? Ale musí jít o dotek vědomý, pomalý, přítomný, jinak to nefunguje. Lze k němu přijít na skvělých masážích, ale nejlepší je pečovat o něj doma, což znamená pečovat o dobré mezilidské vztahy s lidmi, kteří by měli mít důvod vás milovat.

Kůže je největší orgán našeho těla, umí toho hrozně moc, a přitom touží po jediném: objetí, držení za ruku, pohlazení, jemném stisknutí. V tu chvíli začnou stoupat hladiny oxytocinu, dopaminu, serotoninu, klesá kortizol a po těle se rozlije pocit bezpečí a uvolnění. Dotek léčí všechno, stres, úzkosti, deprese, poruchy spánku, smutek, osamělost. Jak stojí v kterési studii, naše kůže neobepíná jen naše tělo, obepíná naše příběhy.

Zatímco ostatní smysly jako sluch nebo zrak postupem věku mohou začít slábnout, připravenosti kůže na dotek se stáří netýká. Nacházíme se v době optimalizace všeho, co kolem těla a jeho měřitelného zdraví jen optimalizovat lze. Suplementy (a já jich s náboženskou horlivostí polykám aspoň pět denně), chytré hodinky, chytré prsteny, měření hladiny cukru v krvi, délky spánku, vše konzultováno s AI… To je všechno skvělé. Ovšem jestli si něco nového zakotvit od tohoto května ve svém životě, ať je to vědomý dotek. Je dar ho dostávat i dávat.

Krásný vědomý květen,

šéfredaktorka Nora Grundová