Brutalista: Epos, který nadchne i naštve

O čem to celé je? Maďarský architekt László Tóth (Adrien Brody) přežije hrůzy druhé světové války a emigruje do Spojených států. Záhy se dozvídá, že holokaust přežila i jeho žena Erzsebet a neteř Zsófia, které se snaží dostat za ním do USA. Tóth, který před válkou vystudoval věhlasnou školu Bauhaus a patřil k progresivním talentům, prokáže znovu svůj um, když pro místního boháče Van Burena (Guy Pearce) navrhne modernistickou knihovnu. Po čase ho Van Buren osloví s návrhem, aby na počest jeho matky vystavěl komunitní centrum s kaplí. Dál už bychom prozrazovali moc.

Brutalista má přes tři hodiny. Film je rozdělený na dvě poloviny a uprostřed je patnáct minut přestávka. Majestátní stopáž dává prostor rozvinout příběh architekta, který začíná v roce 1947 a táhne se až do 80. let. Je to úctyhodná freska, do které režisér vetkal hned řadu velkých témat, která by sama o sobě vystačila na vlastní film – postavení emigrantů, vztah mezi umělcem a zadavatelem, závislost na drogách, sexuální násilí, sionismus i antisemitismus, traumata přeživších.

Film bohužel skvěle rezonuje právě v těchto dnech. Boháč Van Buren, který si Tótha najme, architekta obdivuje i nenávidí. Provokuje ho jeho talent i židovský původ. Nejprve mu skládá komplimenty, a posléze ho neváhá urážet. Jeho syn Harry Lee v podání Joea Alwina (Rozhovory s přáteli) je ještě větší pitomec a okázale dává Tóthovi najevo, že je u nich doma i v zemi jen trpěný. Tahle zbohatlická, nepředvídatelná a morálně pokleslá dvojka až bolestně připomíná dvojici politiků, kteří právě vládnou Bílému domu. Brutalista, byť dobový snímek, je kritikou současné Ameriky. Komu by to náhodou nedošlo, dovtípí se díky postavě Erzsebet. „Tahle země je celá prohnilá,“ říká svému manželovi v jednom vypjatém okamžiku.

Režisér Corbet natočil Brutalistu za – v dnešní době směšných – deset milionů dolarů. Za ty peníze dokázal vytvořil spektákl plný nádherných záběrů – už jen úvodní sekvence z příjezdu do New Yorku s nahnutou Sochou svobody dává tušit, že bude na co se dívat. Hudba je překrásná. Vesměs všichni předvádějí úctyhodný herecký výkon. Je to ve svém jádru velmi klasický film, který místo umělohmotných triků spoléhá na dobře vyprávěný zajímavý příběh. Pak jsou tu ale nějaká ale…

Není moc jasné, proč si Corbet pro svůj film nevybral nějakou skutečnou postavu, když už se tak okatě inspiroval skutečnými postavami z dějin architektury. Na výběr by jich měl dost. Mohl to být další Oppenheimer. Moc nepoznáte, v jaké době se právě nacházíte. Kostýmní výtvarníci to pojali dost na pohodu. Každý architekt vám řekne, že takhle práce architekta nevypadá. Snímek se koupe v mýtu architekta coby solitéra, který udělá pár čar, postaví papírový model a všechno jaksi zázračně vidí. Scénář na pár místech nedává moc smysl. Někdy se film odvíjí skokově a trochu tápete, jindy by se hodil zásah střihače. Jsou to ale vesměs volitelné výtky. Stačí přistoupit na Corbetovu hru a mít oči otevřené.

Brutalista rozhodně není film pro masy. Nemůžete u něj poklimbávat, protože velké věci se často dějí v náznacích a dojdou vám až postupně, třeba až na cestě z kina. Některé otázky zůstanou nezodpovězené úplně. Je to ale rozhodně film, který na dlouhou dobu nedostanete z hlavy. A to je sen každého filmaře.