Alžběta Jungrová: umělkyně, kterou milujeme

JAK VYFOTIT VÝKOP

„Fascinuje mě dnešní doba, změny se odehrávají nejen v technologické rovině, ale i ve společnosti. Nastává jiná doba a jsou věci, které mizí a vytratí se s naší generací. To bych chtěla ve svém dokumentu zaznamenávat. A v Americe je mnoho takových mizejících komunit, jako jsou hippies či mormoni. To by mě bavilo fotit. Ale to vnímám jako nějaký svůj vysněný Mount Everest. Teď jsem tak někde ve třetím výškovém táboře, takže dobrý. Kdybych nevylezla nahoru, tak taky budu spokojená,“ říká. Přestože již od svých fotografic- kých začátků snila o spolupráci s agenturou Magnum, která sdružuje fotožurnalisty z celého světa, i tenhle sen s postupem let trochu vybledl.

Když se zamýšlí nad výškovými tábory, které už má za sebou, vzpomíná třeba na deset let práce v pražské příloze celostátních novin. „Dostávala jsem tam třeba zadání, ať zajímavě vyfotím vykopanou díru na chodníku v Praze 13. I když tvrdím, že mám ve své práci velké štěstí, tak na úspěchu se podílí tak z dvaceti procent společně s talentem. Zbytek jsem si odmakala. Když jsem přestala jezdit po reportážích po světě a vrátila jsem se domů, abych se víc věnovala komerčnímu focení, nějaký čas jsem narážela na škatulky, že jsem ta reportážní fotografka, co přece fotí ty válečné konflikty nebo drsné podmínky v rozvojových zemích. Musela jsem se znovu prosadit,“ říká.