Big Questions: S etnoložkou Alenou Lochmannovou o kůži a kontextech, jak ji vnímáme, o tetování, znaménkách krásy i nedokonalostech

„Lidé jsou vizuální typy, vnímáme svět kolem i ostatní podle toho, co vidíme. Pro mě je kůže, ať už jakákoliv, moderátorem lidské komunikace. Na kůži poznáte i sebemenší změnu. Jestli se člověk zardí, jestli je v rozpacích, jestli je vzrušen. Od kůže obecně odvozujeme, jestli je člověk zdraví a jak je starý,“ říká etnoložka Alena Lochmannová. Zajímá se – i z osobních důvodů - o tetování, která mají svůj symbolický význam, i o tetování na ženách. „Zajímavé je, že na Novém Zélandu se věří, že každá žena má své moko, tradiční tetování, pod kůží. A když přijde čas, nechá si ho zvěčnit i na povrchu kůže,“ říká. Promluví i tom, jak se nahlíží na tetovanou kůži, ale i na kůži opálenou a neopálenou. Proč je někde největším trendem co nejbělejší pokožka, zatímco se my v Evropě nechceme vrátit z dovolené bez viditelného doteku slunce?

V našem rozhovoru nabídne exkurz do minulosti a do vnímání krásy spojeném s kůži. „Velké téma byla znaménka. Například v rokoku se znaménka vnímala jako znamení krásy. Z taftu se dokonce lepila i umělá. Ale platilo, že všeho moc škodí, takže za krásné se považovala tak dvě tři znaménka, když jich však bylo víc, a byly třeba na čele, už šlo spíš o znamení kurtizán. A někdy bylo vnímáno jako znamení pro ženu, která obcovala s ďáblem,“ říká etnoložka Alena Lochmannová. Probere i to, jak na odlišnosti kůže reagujeme dnes a odkdy vzniká stereotypizace spojená se vzhledem kůže. Existuje odlišnost, kterou dokážeme adorovat?