Foto: Getty Images
Jestli mě nějaká žena inspiruje? V současné době se intenzivněji zabývám Zdenkou Braunerovou, malířkou konce 19. a první třetiny 20. století. Byla svědkyní toho nejdůležitějšího, co se počátkem 20. století v našich zemích dělo, a díky svému rodinnému zázemí a rozsáhlým přátelstvím s umělci a intelektuály v Praze byla v jejich slavném domě na Perštýně přítomná všem zásadním diskusím, které ovlivnily vývoj kultury u nás. A především to byla talentovaná malířka. Studovala v Praze a v Paříži a i tam dosahovala úroveň jejích obrazů světové laťky. Tehdy se ženy jako malířky zase tolik nenosily, většina mužů se do nich zamilovávala, ale očekávala, že pakliže se s malířkou ožení, žena dá přednost péči o domácnost, teplým večeřím, výchově dětí – a malířský stojan si ukryje někde diskrétně pro chvilky rozmaru a volna. Proto se Zdenka zamilovávala, ale nikdy nevdala. Okouzlila mimo jiné i Augusta Rodina, francouzského slavného sochaře, který pak s ní cestoval po Moravě a Slovensku a obdivoval místní folklór. Hodně se tehdy díky ní mezi moderní umění rozšířila malba na sklo. Moc doporučuji návštěvu jejího ateliéru v Roztokách u Prahy, nabízí fascinující pohled do niterného života velmi nezávislé a velmi, velmi talentované ženy.
V dubnovém čísle Bazaaru najdete můj článek Neviditelné architektky, který řeší, proč se na ženy v architektuře často zapomíná a co jim brání v rozletu. Narazila jsem díky tomu na spoustu zajímavých architektek, které se roky poctivě a s talentem věnovaly své práci, a přesto nejsou notoricky známé. Zajímavá je třeba Milada Petříková Pavlíková, první promovaná studentka architektury v Československu (ženy mohly začít obor studovat až od roku 1918). Studiu se věnovala „na tajňačku“ i předtím, takovou v sobě měla vášeň pro architekturu. Ženy jako ona, které se nebojí jít si vlastní cestou a překonávat předsudky okolí i vnější překážky, mě budou vždycky fascinovat.
Rozhodla jsem se, že zmíním ženy, na které jsem obdivně myslela uplynulých pár hodin.
Obdivuji Muriel Barbery, spisovatelku, která píše s lehkostí tak, že zapomenu na všechno okolo.
Obdivuji Jeanne Damas, která ztělesňuje lehkost stylu a vypadá šik, i když zrovna spěchá vyzvednout dítě ze školky.
Obdivuji Katarzii, zpěvačku, která zpívá hluboce a zasahuje svým hlasem a texty přímo do srdce.
Obdivuji Petru Švecovou, malířku, na jejíž obraz mi zrak sklouzává častěji než na televizní obrazovku a která do svých děl s lehkostí schovává celý svůj barevný svět.
Okruh žen, které mě inspirují, se proměňuje s tím, jak se měním já. Většinou nehledám vzor ve významných osobnostech, protože k tomu, aby pro mě byl někdo skutečnou inspirací, jej potřebuju dobře znát. A tak považuju za nejvíce inspirativní několik svých nejbližších kamarádek, u kterých mě baví a fascinují klidně úplné maličkosti. Něco, co sama nemám nebo neumím, zatímco ony ano.
V životě i práci mě často inspirují ženy, co potkávám, a mé blízké kamarádky, se kterými mohu v rozhovorech zabřednout trochu hlouběji. Obecně bych pak mohla zmínit třeba Miucciu Pradu, interiérovou designérku Kelly Wearstler nebo u nás šperkařku Janju Prokić – všechny propojuje vášeň k designu a estetice. Miuccia mě baví svým vizionářským až filozofickým přístupem, Janja svou bezbřehou energií, magií a intuicí. Stejně tak mě oslovuje archetypální žena Císařovna z Crowleyho tarotu. Tuto kartu jsem kdysi v divokém mládí našla na toaletách nějakého klubu a od té doby je se mnou. Je spojena s planetou Venuší, klade důraz na harmonii, umění a estetiku, ale také hluboké proměny. Mimo jiné je na ní žena v krásných šatech, za závojem jí prosvítá měsíc a na šatech samotných jsou včely připomínající spolupráci a božský řád v přírodě. Je mostem mezi duchovním a materiálním životem, intuicí a realitou, láskou i moudrostí. Představuje ženskou přirozenost. Zjednodušeně říká, že pokud budeme k životu i sobě přistupovat s láskou a důvěrou, tak nějak všechno půjde lépe. Stále se to učím…
Měla jsem to štěstí vyrůstat na přelomu milénia, kdy se to v popkultuře (a převážně v Hollywoodu) silnými hrdinkami jen hemžilo. Od „moderních“ žen ze Sexu ve městě až po akční snímky jako Lara Croft nebo Jackie Brown, jejichž asertivita, průbojnost a personální styl se mi staly kompasem.
S věkem je nahradily ženy z reálného života – Eleanor Lambert, Elsa Schiaparelli, Josephine Baker, Nina Simone či Ayaan Hirsi Ali, jejichž životní příběhy, síla a vytrvalost mi pomohly nikdy neztrácet motivaci a ani ducha.
Časem jsem si však uvědomila, že největší inspirací pro mě vždy byla jen jedna žena, která je všechny částečně zosobňovala. Vždy byla mou největší oporou, mým největším fanouškem i nejostřejším kritikem. Naučila mě, že lze mít bojovného ducha a být laskavou, nebo jak vidět to dobré v životě a zároveň stát nohama pevně na zemi. Mou největší životní inspirací proto vždy byla a bude moje máma.
Romantický víkendový getaway
Které knihy si přečíst letos o Vánocích?
BIOHACKING JAKO CESTA K LEPŠÍ PRODUKTIVITĚ