Zápisník jedné chůvy

Pan Reuters však ještě neskončil. Ukázal na rozestavěný mrakodrap opodál: „Víte, kolik mužů je v té budově? Občas nějaký dělník spadne z lešení a prostě ho zabetonují.“
Takhle jsem si tedy začátek své nové kariéry mezinárodní chůvy nepředstavovala. Do Londýna jsem přijela z Kanady s cílem proměnit svou práci na částečný úvazek v plnohodnotnou profesi. Nikdy předtím jsem v zahraničí nepracovala, ale teď se zdálo, že čas nazrál. Londýn je pro chůvy zaslíbenou zemí – seznamy prestižních agentur přetékají kontakty na bohaté klienty a výdělky mohou být vynikající, zvlášť na Blízkém východě, kde chůvy berou až 2000 liber týdně.

I Rusové umějí dobře zaplatit. Moc mě ale nelákaly historky o chůvách, které spí v pokojích s ozbrojenými strážci s kalašnikovy za dveřmi, kteří děti oligarchů chrání před únosci. Pro upřesnění – na Blízkém východě a v Rusku chůva běžně spí v pokoji s dítětem, někdy až do jeho středoškolského věku. Teoreticky je to práce na šest dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně – s jedním volným dnem, kdy můžete spát ve vlastním pokoji. Ve skutečnosti ale pracujete nonstop.
Být chůvou ve 21. století není jako v Mary Poppins nebo Za zvuků hudby. Dřív chůvy zaměstnávala hlavně evropská a anglická šlechta a královské rodiny. Dnes si je berou všichni, kdo si to mohou dovolit, bez ohledu na původ. Benefity jsou někdy úžasné. S rodinami jsem se potápěla s želvami v Karibiku a bydlela v legendárních hotelech. Taky jsem musela odhánět paparazzi na soukromých plážích pětihvězdičkových resortů a krýt své zaměstnavatele a jejich slavné známé před lidmi, kteří se s nimi snažili vyfotit na letišti. Dokonce jsem musela vydat prohlášení pro novináře tábořící před domem jedné rodiny, když v novinách propukl skandál kolem jejich firmy a tiskový mluvčí nebyl k dispozici. To se hodily zkušenosti z mé předchozí práce asistentky. 

SLABÁ POUTA

Ve světě chův není moc mužů. Existují sice „mannies“ (mužské chůvy), ale jsou v jasné menšině. Ženy, zvlášť ty nad 40 let jako já, jsou často preferovány. „Odmítám mít doma mladou ženu,“ řekla mi jedna matka při pohovoru. Kvůli nedostatku zkušeností? Ne, bála se, že by mohlo dojít ke „komplikacím“ s manželem. Arnold Schwarzenegger, Jude Law, Robin Williams, Mick Jagger, Ethan Hawke, kapitán Georg von Trapp... Mám pokračovat? V Kataru jsem vydržela jen pár měsíců a odešla dřív, než se čekalo. Ne kvůli kulturnímu šoku, ale kvůli nesnesitelně náročným zaměstnavatelům. Agentura mě sice varovala: „Buďte skromná, noste oblečení zakrývající ramena a nohy, vlasy zakrývat nemusíte. Žádný alkohol. Chovejte se uctivě. Nebojte, všechno zvládnete.“

Ale jejich požadavky byly čím dál nesmyslnější. Poslední kapkou byl výstup kvůli značkovému dětskému oblečení. Sbalila jsem všechno, co mi matka nařídila vzít na vánoční výlet do Abú Dhabí. Pak na mě vyjela, že jsem nevzala celý šatník. I když jsem viděla Santu přijet na velbloudovi v luxusním resortu, byly to nejhorší Vánoce mého života. 
O tři týdny později jsem v Dubaji, tentokrát na své druhé blízkovýchodní pozici, kde nahrazuji anglickou chůvu, která se nevrátila ze své dovolené ve Spojeném království. Po příjezdu jsem našla čtyřměsíční dítě s podváhou. Mluvím s matkou a navrhuji jiné mléko a harmonogram krmení.
Ze zkušenosti vím, že některé matky, které si najmou chůvy, mají k dětem velmi slabé pouto. Potkala jsem matky, které nikdy nekoupaly své vlastní děti, natož aby vyměnily plenku. Z mé zkušenosti je to nastavení, které plně podporuje mnoho otců, dokonce i babiček na Blízkém východě. „Nech to na chůvě, proto ji platíme,“ je věta, kterou jsem slyšela mnohokrát.
Během několika dnů je dítě v mnohem lepší kondici a spí déle. Jaká úleva!

DÉŠŤ STŘEPŮ

O několik měsíců později se usazuji na malebném anglickém venkově, mými novými zaměstnavateli jsou známá americká celebrita z hudebního průmyslu a jeho mladá španělská manželka. V této pozici zůstanu několik let. Je to idylické místo: sídlo zasazené v překrásných zahradách, s heliportem na sousedním poli. Práce není bez dramatu. Pár je známý svými večírky a během bujarých nocí přesouvám dětskou postýlku do svého pokoje.
Jedné noci mě probudí zvuky mužských hlasů řvoucích na sebe navzájem a tříštícího se skla, zatímco žena křičí. Srdce mi buší. Hodím na sebe župan, opatrně za sebou zavřu dveře a běžím dolů po schodech do vstupní haly.

Náhle je vchod plný policistů a záchranářů, které vedu chodbou do velké kuchyně otevřené do zahrady. V kuchyni na zemi a venku na dlažbě se válejí desítky rozbitých lahví od vína. Na mol opilý slavný host, který nedávno vyšel z odvykací léčby, se rozzuřil.
Říkám policii: „Víte, kdo to je, že?“ „Ano,“ odpovídá jeden s návrhem odvézt ho do blízkého hotelu, ať se prospí. „Pokud se vrátí, přijedeme si pro něj a odvezeme ho na stanici.“ 
O hodinu později večírek úplně utichl, ale já jsem znovu vzhůru. Slyším kameny narážející do oken v přední části domu. Podívám se z okna své ložnice v patře a vidím našeho problémového hosta, jak se vrátil a křičí, ať ho pustím dovnitř. Ustoupím a zatáhnu těžké závěsy. O několik vteřin později kámen zasáhne mé okno, které se roztříští na tisíce kousků, i když na podlahu jich spadne jen pár.

Policie se vrací a můj telefon vibruje se zprávou od zaměstnavatele: 
„Je dítě v pořádku? Jsi v pořádku? Strašně se omlouvám.“
„Jsme v pořádku,“ odepisuji.
„Dítě to všechno zaspalo.“
„To je zázrak. Díky.“
O čtyřiadvacet hodin později sedíme v helikoptéře na cestě na Heathrow a dovolenou v Kostarice.

VZÁCNÁ POPRVÉ

Těsně před třetími narozeninami dítěte mi oznámí, že má role končí. Byla jsem s dítětem od jeho třech týdnů a teď má začít chodit do školky. V můj poslední den mě vyzvedává kamarádka. Celá rodina je na příjezdové cestě, aby se se mnou rozloučila. Obejmu rodiče a pak batole. Zašeptám své kamarádce: „Prosím, nalož mě do auta, než se rozbrečím.“
Vzhledem k množství času, který některé děti tráví se svými chůvami, je nevyhnutelné, že si vytvoříte nejen velmi speciální pouto, ale že budete svědkem jejich důležitých milníků a stanete se jediným svědkem různých „poprvé“. Tyto momenty se často odehrávají v klidu všedního dne: batole si hraje se svými zvířátky, zatímco připravujete oběd, vezme jedno do ruky, otočí ho a pak tiše, ale jasně řekne své první slovo: „Kráva.“ 
Někdy jste svědky jejich prvních kroků nebo prvního okamžiku, kdy se sami nakrmí, nebo zazpívají celou písničku. Někteří rodiče to těžce nesou a já jsem pravidelně lhala, když jsem matce říkala: „Myslím, že brzy začne chodit,“ přestože jsem věděla, že přede dvěma hodinami udělal své první
S manželkou té hudební celebrity jsme dodnes v kontaktu. Vždy si byla vědoma, jak blízko jsme si s dítětem byly, a vážila si mojí péče. Pár měsíců po mém odchodu se domluvíme na setkání ve městě, s batoletem v závěsu. Stojím na parkovišti, když přijíždí auto. Dítě mě spatří a věnuje mi nabručený pohled. Jdu směrem k autu a náhle je znovu v mém náručí a zpívá: „Penny, Penny, Penny!“ Srdce mi taje.
Jdeme na procházku do parku a její ruka ani na vteřinu nepustí tu moji. Miluji to dítě víc, než jsem si kdy dokázala představit. Peníze, skvělé dovolené, výhody..., to všechno je báječné. Ale tohle je pro mě jako chůvu to pravé zlato – možnost se o dítě takto starat, vědět, že každou minutu, kterou s ním strávím, dostává tu nejlepší možnou péči. Jsem skutečně hrdá na svou roli v její výchově. Byla jsem stálicí v jejím životě a prožily jsme spolu spoustu šťastných dní. Vždy budu s láskou vzpomínat na ty vzácné roky, které jsme spolu strávily, a na všechna naše dobrodružství.