Wishlist Lucie Tomiškové a Martiny Polachové

Lucie Tomišková

Pod stromečkem si představuji všechno možné, tak aby jste potěšila všechny smysly. Samozřejmě, že nejdůležitější je zdraví, láska a možnost být se svými blízkými. A pak jsou tu materiální potěšení, z níž na některé dosáhnete, na některé ne a mohou být možnou inspirací. Když jsem se zamýšlela, co bych chtěla dávat nebo dostávat (ano, i to jsem při pátrání zohlednila), tyhle věci mi padly do oka. Od nejvyššího luxusu, po menší luxus nebo nespecifikovatelné – jako je třeba úlovek v antiku nebo voucher na nějakou vintage platformu. Když zlato, tak třeba v podobě srdce nebo lepidla, co zalepí nějaké šrámy a promění rozbité v jedinečné. Potěšit může elementární vůně do kabelky a samozřejmě něco hravého a stylového od mistrovského designéra. Třeba ze současné éry v čele značky, která možná brzy pomine (Loewe, Bottega Veneta…).  Ale jinak víte, co… buy less choose well make it last!

Martina Polachová

Nenapadá mě jiné období v roce, které by budilo tolik emocí jako Vánoce. Jedni je zbožňují, jiní naopak – a odůvodnění přitom kolikrát neexistuje. Já mám naštěstí „zakódovanou“ tu krásnou verzi, kdy se těším, chystám, zdobím, sháním a navzdory tempu se předvánočnímu času se vším všudy oddávám. Máme spolu bezpodmínečnou lásku. Jsem s tím už otravná, ale souvisí to – aby pro mě byly Vánoce perfektní, chci je na sněhu (hodně sněhu, abych byla přesná) a nejlépe na horách. To je moje první velké přání každý rok. Párkrát už se povedlo!
Jinak jsem na přání, která vysílám, dost opatrná. Ta, co si z celého srdce přeju, ani nepatří do kategorie materiálních. Takže pokud mám být konkrétnější, kromě dlouhé a skutečně odpočinkové dovolené, více přečtených knih a lepšího time managementu, se na mém wishlistu objevují objekty, které většinou nepotřebuju, pochopitelně, a které se mi v myšlenkách opakovaně vrací, nejen před Vánoci.  

Hodně dlouho mám na seznamu sako YSL. Ani ne tak proto, že je to ikona a v šatníku by jedno perfektně padnoucí mělo figurovat, ale víc pro materiál a kvalitu zpracování. A pod něj rovnou i něco dráždivého z Maison Close, co dává velký pocit luxusu, ale o čem budu vědět (možná) jen já.  
Velmi podobnou motivaci, co do kvality a luxusu, mám i s kabelkou Bottega Veneta Lauren 1980. Nejen, že je propracovaná do posledního detailu, ale baví mě, že funguje k džínám i k šatům, dá se nosit  v ruce, pod paží i na řetízku. A v barvě khaki mi připadá nesmírně univerzální.  
Na vázu Era z dílny Moser bych dokázala civět hodiny – ráda bych i naživo... Souhra odstínů, ploch a hran má skoro terapeutický účinek. Má vyjadřovat poctu minulosti a radost budoucnosti, s čímž absolutně souzním.  
Vyspat se v hedvábí má hodně do sebe. S polštáři jsem začala před pár lety a už nemůžu jinak. Živě si představuju, jaké to je být hedvábím omotaná a snít. Teď konkrétně o povlečení Marieli, na které do Vánoc možná nevydržím čekat.  
Nedávno mi (vlastně nejen mně) učarovala vůně Tubéreuse Astrale od Maison Crivelli. Velmi rychle se z ní stala jistá závislost, proto budu brzy potřebovat repete. Velkým obloukem jsem zpět u paní zimy. Protože mě čeká update lyžařské výbavy, u které nejvíc vysílám, aby se pod stromečkem objevily nové Head ski. Ať jsem na tu velkou jízdu skvěle připravená.