Why Would You: Miluji Vánoce, ale nedávám, že jsou za rohem už od října

Vánoce jsou za šestapadesát dní. To jsou necelé dva měsíce. Koho to zajímá! Mě ne. Ale stresuje mě to. To zas jo. Jsem ve stresu z křesťanských svátků, a to nejsem věřící. Zato věřím, že řada z nás ani neví, co přesně se o Vánocích slaví, proč je Štědrý den štědrý a Boží hod je hod. Asi Bůh někam něco hodil, že? Kapra do trouby, třeba. Já bych se měl hlavně hodit do klidu. Jenže mi to nejde. Protože Vánoce jsou za šestapadesát dní.

Ještě nebyly ani Dušičky, ani Mikuláš, ale jako by včera bylo pozdě. Gratuluji, pokud jste se dočetli až sem, aniž byste propadli panice, že nemáte jediný dárek, co by potěšil vaše blízké. Tady je jeden tip: Předplaťte jim Headspace. Nejspíš jsou na tom stejně jako vy.

Jak romantická představa, darovat jen tehdy, pokud vás něco cvrnkne do nosu, v tomhle musím dát Popelce za pravdu. Jen se na ni podívejte – spokojila by se s oříšky a na oplátku dostala couture! To potvrzuje mou teorii, že kdo nechce nic, ten má všechno.

Taky doufám, že už pečete cukroví, které pak buď narvete do mrazáku, nebo ho za trest rozdáte návštěvám jako výslužku, ale sami si nedáte, chraň Bůh, cukr je smrt.

A jak jste na tom s výzdobou? Já se jako každý rok touhle dobou inspiruji Dieterem Ramsem a volím taktiku „méně, ale lépe“, jen abych se zhruba v druhé půlce listopadu přiklonil spíš k „méně je více“ od Miese van der Roheho a nakonec neměl vůbec nic. Předloni jsme s přítelem vyráběli věnec a girlandu, což je celodenní aktivita, kterou vřele doporučuji všem, kdo se nemají rádi. Jehličí budete vysávat ještě v srpnu.

Já vím, nejspíš by stačilo sem tam pověsit nějakou ozdůbku, jen aby se neřeklo, jenže jediné, které mě zaujaly, jsou ty z plstěné kolekce Felt So Good od Arketu a já si navzdory své slabosti pro nekonvenčnost nejsem jistý, jestli by dinosaurus v růžové tutu nebo tučňák s potápěčskými brýlemi a šnorchlem prošly. Na druhou stranu – pořád lepší než velkorysá výzdoba sousedů odnaproti, jejichž byt se na svátky mění v kasino, a tím pádem bohužel i ten náš.

A tak si říkám, jestli bychom nemohli Vánoce jednou provždy redefinovat. Vykašlat se na vše, co nedává smysl, ať už jsou to tradice, které nezestárly dobře, nebo třeba jen takové ty vázací stuhy, co se dají nůžkami natočit do kudrlinek a jejichž prodej měl být už dávno, dávno zákonem regulován nebo zakázán docela. Pojďme si nechat jen to, co nezpůsobuje několikaměsíční vertigo a skutečně nás to naplňuje radostí, jako je sledování Deníku Bridget Jonesové ve světle svíček a pomlouvání společných známých, abychom se utvrdili, že na tom možná nejsme nejlíp, ale pořád na tom můžeme být hůř. Ach, jen si to představte…

#whywouldyou