Jednou napíšu několikadílný román, bude se jmenovat Hledání ztraceného smyslu a zachytím jím svou bolestně kompulzivní snahu o to, aby v mém životě vše neslo význam. Nedovedu ani poslouchat písničku, s jejímž textem se aspoň trochu neztotožňuji. Zkusil jsem to vzít za opačný konec a mohu potvrdit, že není nic horšího, než když Adele vydá nové album a vy se najednou musíte vypořádat s rozvodem, jako byste už tak neměli svých problémů dost.
Takže asi chápete, proč jsem vždy považoval za osmý div světa, kolik fanoušků mají Rolling Stones mezi mými vrstevníky – mileniály. Jestli každý, kdo nosí triko s logem kapely, dovede jmenovat aspoň jeden její song, je otázka, na niž raději nechci znát odpověď. Obávám se, že moc „satisfaction“ by mi nepřinesla.
„Martine, jsou tedy fanouškovská trika zlo, nebo ne?“ nezeptal se mě nikdy nikdo. Ještěže tak. Jednoznačnou odpověď v rukávu nemám. Záleží na kontextu. Těžko házet do jednoho pytle triko Sex Pistols, které prodávala Vivienne Westwood v polovině sedmdesátek ve svém obchodě Sex na londýnské King’s Road, třeba s trikem DHL, co pro Vetements před lety navrhl Demna Gvasalia.
Švédská značka CDLP aka spolehlivý zdroj nejlepšího pánského spodního prádla na světě (Ačkoliv věděli jste, že v září uvedli první dámskou kolekci?) právě představila trika, tílko, mikinu a košili vzdávající hold režiséru Rubenu Östlundovi. Ingrid Guttormsen, ředitelka designu značky aka můj idol, není jen jeho fanynkou, také vyrůstala ve stejném městě a měli společné přátele, z nichž někteří se objevili v jeho debutu Låt dom andra sköta kärleken. Kolekci to přidává, k mému potěšení, na významu.
Po zhlédnutí Vyšší moci jsem si myslel, že už nikdy neuvidím lepší film. A pak jsem viděl Trojúhelník smutku. Právě běží v kinech. Satirická komedie vykresluje absurditu a křehkost společenské hierarchie, nastavuje nám zrcadlo a já si neumím představit, že by se v ní někdo nenašel. Slzy smíchu mi tekly už během prvních minut a film mi nedal ani na moment vydechnout.
Kolekce CDLP je tím pádem (alespoň pro mě) stejně jako filmy Rubena Östlunda vtipnou připomínkou toho, že chybovat je lidské. Nejsem si jistý, nakolik božské je odpouštět, ale nosit oblečení, které má pro vás osobní význam? To rozhodně božské je.
Relax & chill aneb Velikonoce trochu jinak
Last minute destinace na „girls only“ výlet
Co je „zvuková lázeň“ a proč je tak populární