Foto: Hana Knížová
Tři roky je místopředsedkyní Evropského parlamentu, předtím byla pět let europoslankyní. Hledáme-li nejvlivnější ženu z České republiky ve světové politice, která má skutečný vliv na pozici naší země v Evropě, je to tato subtilní žena s laskavým a neústupným pohledem zároveň, která křižuje evropské nebe, rozkročena mezi Štrasburk, kde žije s rodinou, muž tu pracuje a dcery chodí do škol, Brusel, kde pracuje ona, a Prahu, kde jsou nakonec všichni doma.
Jelikož je můj muž rovněž vytížený cestováním a máme dvě holčičky, musíme mít pečlivě rozplánovaný čas na týdny dopředu. Každou neděli si sedneme i s dcerkami a děláme nad diáři velkou přípravu včetně akcí, které mají holky ve škole.“
Když jsem avizovala téma rozhovoru, potutelně se usmívala, time management je pro ni živé téma. „Ze studií ve Španělsku jsem si odnesla návyk ‚maňana‘, takže si musím dávat pozor, abych chodila včas.“
Je typ ženy, co je neustále v běhu, a to včetně dobíhání letadel. „Můj asistent se tomu směje, protože mám občas v Bruselu rozepsaný program po půl hodinách a musím se přesouvat mezi budovami, takže nachodím dost kilometrů. Jednou mi k programu připsal ‚boty bez podpatků‘. Ví, že bez nich nevyrážím z domu.“
Dita Charanzová se se svým mužem seznámila právě v době, kdy se její diplomatická kariéra v Bruselu úspěšně rozbíhala. On tehdy pracoval v Praze a Dita Charanzová pendlovala každý víkend mezi Bruselem a Prahou. „Každý pátek nás vícero lidí sedlo do auta a jeli jsme tisíc kilometrů do Prahy a v neděli v pět odpoledne jsme se vydali nazpátek. Od těch dob čas pracovní a čas soukromý striktně oddělujeme. Mám svoji práci ráda, ale mám to v sobě nastavené tak, že nejdůležitější je, aby mi fungovala rodina a aby moje holky byly spokojené.“
Dita Charanzová je na cestách už od studentských let. Vtipně popisuje, jak na VŠE chodila hypnotizovat nástěnku – online neexistoval – s přišpendlenými nabídkami na studia v zahraničí. Nakonec jí vyšla diplomatická akademie v Madridu, což ovlivnilo celý její další život. „Španělsko zůstalo v mém srdci, vracím se tam pracovně i soukromě. Tam se mi otevřely obzory a chtěla jsem v mezinárodním prostředí zůstat. V mladistvém nadšení jsem přišla na Ministerstvo zahraničních věcí, že chci přiložit ruku k dílu při vyjednávání vstupu Česka do EU. Ráno jsem nasedala do letadla do Bruselu a odpoledne na letadlo do Prahy a s kufrem jsem začala žít.“ Při práci během prvního českého předsednictví EU stihla Dita Charanzová své první těhotenství. Po narození Sophie a ukončení mise ovšem telefony přestaly zvonit, maily chodit a Ditu Charanzovou, pečující o štrasburskou domácnost, paradoxně onen klid znepokojoval. A tak začala pomáhat nevládní organizaci, psát odborné texty, přivedla na svět svou druhou dceru – Miu – a vstoupila do politiky: přijala místo na kandidátce do Evropského parlamentu. „Šla jsem to tehdy probrat se svým mužem, řekl mi na to větu, kterou používáme často: To dáme.“ A dali to.
„Brzy jsem si uvědomila, že mi zbývá málo času pro mě samotnou. Začala jsem proto s jógou, cvičím doma každé ráno. Je to čas, kdy jsem sama se sebou, v klidu a dávám pozornost a energii svému tělu. Je to můj malý svět uprostřed toho velkého.“ Když se stala europoslankyní, na radu kamarádky vzala do práce své dcery, aby si nemyslely, že jim někam utíká. Provedla je budovami, ukázala kancelář a seznámila s kolegy. Viděly maminku pracovat. „Hodně nám usnadňují život technologie. Každý večer před spaním, když nejsem doma, se s holčičkami spojím i s obrazem, vědí, že mi kdykoli mohou zavolat. Občas se tak dostávám do infarktových stavů, kdy mi mladší dcera volá, já napíšu, že zrovna nemůžu mluvit, ona, že to spěchá, tak vyrazím z mítinku, abych se dozvěděla, že potřebuje poradit, jestli červenou, nebo černou sukni.“
V otázce, co předat svým dcerám, má jasno. Aby dokázaly rozlišit ve společnosti dobro a zlo. „Byla bych spokojená, kdyby se mi z holčiček povedlo vychovat hodné lidi. Aby věděli, že je důležité myslet i na ostatní, nejen na sebe.“
Dita Charanzová uznává, že má štěstí na partnera, s kterým se vzájemně v dvoukariérním vztahu podporují. „Vyplatilo se nám, že než jsme se stali partnery, byli jsme přátelé. Když vás někdo zná dlouho a dobře, chodíte s ním na obědy, jezdíte na vodu a viděli jste se i ve vypjatých situacích, tak už dopředu máte hodně společného a víte, koho si berete.“
„Teď ne, nechám to na zítra“ aneb jak nepropadnout prokrastinaci?
Krize šampaňského: Luxus, který přichází o svůj lesk
Fráze, které napoví, že váš vztah přežije všechno