Úzkostný typ potřebuje neustálé ujišťování. Vyhýbavý se stáhne, jakmile se vztah začne prohlubovat. Člověk s bezpečnou vazbou komunikuje otevřeně, zvládá blízkost a současně respektuje samostatnost partnera. Teorie citové vazby nabízí srozumitelný slovník pro situace, které se jinak obtížně vysvětlují, a právě proto se jí na sociálních sítích tak daří. Z několika vztahových reakcí lze během krátkého videa sestavit příběh, v němž do sebe všechno zdánlivě dokonale zapadne.
Úleva z nalezeného vysvětlení ale může být jen začátkem. Populární obsah často představuje jednotlivé styly vazby jako čtyři jasně oddělené typy lidí, přestože psychologický výzkum popisuje podstatně složitější obraz. Rané zkušenosti mohou ovlivnit očekávání, s nimiž vstupujete do vztahů, neurčují však beze zbytku, jak se budete chovat celý život. Vazba se může měnit, lišit podle konkrétního vztahu a reagovat na to, co právě prožíváte.
Základy teorie citové vazby položil v polovině 20. století britský psychiatr John Bowlby, který se zabýval vztahem dítěte a osoby, jež o něj pečuje. Pozdější výzkum začal její principy používat také při studiu vztahů dospělých partnerů. V současné populární podobě se nejčastěji mluví o bezpečné, úzkostné, vyhýbavé a úzkostně-vyhýbavé vazbě. Nejde však o klinické diagnózy ani o čtyři neměnné druhy osobnosti.
Vědci dnes nesledují pouze čtyři pevně oddělené typy, ale dvě škály: nakolik člověk ve vztazích prožívá úzkost a nakolik má sklon vyhýbat se blízkosti. Tyto tendence se navíc nemusejí projevovat ve všech vztazích stejně. Přátelům můžete důvěřovat bez větších obtíží, zatímco v partnerství citlivě reagujete na náznaky odmítnutí. Vedle spolehlivého a předvídatelného člověka se zpravidla cítíte bezpečněji, kdežto nejistota v jiném vztahu může zesílit potřebu kontroly nebo častého ujišťování. Výsledek internetového testu proto může určité sklony naznačit, celý způsob, jakým navazujete blízkost, však zachytit nedokáže.
Pojmenování opakujícího se vzorce může přinést důležitý odstup. Jestliže například zjistíte, že při konfliktu automaticky očekáváte konec vztahu, snáze si všimnete okamžiku, kdy začnete naléhat, kontrolovat partnerovy reakce nebo si jeho mlčení vykládat jako odmítnutí. Podobně může člověk se sklonem k vyhýbavosti rozpoznat, že potřeba náhle se vzdálit nemusí znamenat ztrátu citů, ale snahu rychle snížit emoční napětí.
Na sociálních sítích se ale z užitečného vysvětlení snadno stává rychlá nálepka. Partner, který se po hádce na několik hodin stáhne, bývá označen za vyhýbavý typ. Ten, kdo se ozve s otázkou, proč druhý celý den nenapsal, zase za úzkostný. Jedna reakce přitom o celkovém způsobu fungování ve vztahu vypovídá jen velmi málo. Může souviset s momentálním stresem, předchozí zkušeností, atmosférou konkrétního vztahu i obyčejným nedorozuměním. Jakmile ale nálepka nahradí snahu porozumět situaci, přestáváte vnímat, co se mezi vámi a partnerem skutečně odehrává.
Největší problém vzniká ve chvíli, kdy attachment style nezačne chování pouze vysvětlovat, ale také omlouvat. „Jsem vyhýbavý typ“ nemůže být univerzálním ospravedlněním pro dlouhé ignorování zpráv, náhlé odchody bez vysvětlení nebo odmítání jakékoliv blízkosti. Stejně tak úzkostná vazba vám automaticky nedává právo partnera kontrolovat, vyžadovat okamžité odpovědi nebo opakovaně testovat jeho city. Pochopení příčiny může zvýšit soucit se sebou samými, odpovědnost za vlastní jednání tím však nekončí.
Rizikové je také hodnotit prostřednictvím těchto kategorií druhé lidi. Internetové seznamy varovných signálů někdy vytvářejí dojem, že vztah s vyhýbavým člověkem je předem odsouzený k zániku, zatímco bezpečný typ bude vždy dokonalým partnerem. Ve skutečnosti záleží na konkrétním chování, ochotě komunikovat i schopnosti respektovat hranice. Člověk může rozumět teorii citové vazby, a přesto jednat bezohledně. Jiný nemusí znát jediný odborný pojem, ale zato dokáže být spolehlivý, vnímavý a otevřený.
Jedním z nejrozšířenějších omylů je představa, že styl citové vazby vznikne v raném dětství a poté se už nemění. Dlouhodobé studie sice naznačují určitou míru stability, současně ale ukazují, že vztahová úzkostlivost a vyhýbavost se mohou v průběhu života posouvat. Význam mohou mít nové vztahy, rozchody, ztráty, dospívání i další období, v nichž se proměňuje způsob, jakým hledáte oporu.
Pocit bezpečí ve vztazích proto nevzniká pouhým rozhodnutím, že odteď budete reagovat jinak. Buduje se v opakovaných situacích, kdy druhý člověk dodrží domluvu, ozve se, kdy slíbil, nabídne podporu nebo dokáže nesouhlas vyjádřit bez ponižování a trestajícího ticha. Právě takové zkušenosti postupně posilují důvěru, že vztah unese blízkost, samostatnost i konflikt.
Beauty a self-care redaktorka vyhledávající (a bořící) mýty kolem krásy a zdravého životního stylu si při psaní ráda zdokonaluje i vlastní pečující rutinu, která je pro ni stejně důležitá jako šálek dobré kávy.
Micro workouts: macro efekt minutových tréninků
Které knihy si přečíst letos o Vánocích?
New year old me