Správný člověk, špatný čas?

KARMICKÉ SPOJENÍ?

Viz Sofie. Tenhle příběh ještě nemá konec, nejspíš je v nějakém mezičase. Alespoň tak to vnímá ona. Přede dvěma lety potkala dokonalého Davida. Prodebatovali spolu celý večer, vyměnili si telefonní čísla. Pár dní bylo ticho, pak opatrné, ale milé oslovení a postupně vřelejší a osobnější zprávy. Ne snad, že by si hned skládali komplimenty, ale spíš šli ve svých promluvách do hloubky. A tak to šlo týdny. Pokaždé když viděla jeho jméno na displeji, málem omlela blahem. I tělo jí dávalo najevo, že tohle je něco mimořádného. Někdy mezi dvoutisící až třítisící zprávou se Sofie dozvěděla nejen to, jaká životní názory jsou Davidovi blízké, jakou hudbu poslouchá, u čeho se dojímá, ale i to, že ještě není tak úplně rozvedený a že ho s manželkou pojí osobní tragédie. A i když si ráno v esemeskách přáli dobré ráno a usínali až poté, co si popřáli sladké sny, ani jeden z nich nešel naproti osobnímu setkání. Naopak si hýčkali ty chvíle, kdy si spolu jen psali. Blízkost, kterou k sobě cítili, paradoxně umocňovala vzdálenost. Čím vzdálenější si fyzicky byli, tím otevřeněji si psali. A pak se přece jen potkali, tři hodiny v baru a pak dalších pět hlubokých rozhovorů a pohledů u něj na gauči. Líbali se, hladili se, nespustili ze sebe oči ani ruce, ale nepomilovali se. Jako by čekali na nějakou lepší příležitost. Možná až si on vyřeší svou minulost? Nebo až se ona rozhodne, že ho chce i s tou minulostí, která nikdy nezmizí? Už to jsou dva roky, Sofie mezitím měla dva krátké vztahy, ale stejně má v srdci jen Davida. Věří, že je to osudový muž, ten pravý, ale že se jen nepotkali ve správnou dobu. Že on nejspíš potřebuje čas a ona zase naučit se trpělivosti, takže počká... A tak je zaparkovaná v platonickém vztahu.

O tom, že jejich propojení je doslova karmické, hledá důkazy všude možně, i v duchovních knihách. V jedné z nich, v knize Známe se celé věky od autorky Andrey Homolové, si podtrhává třeba takové statě: „Pocit, že se s někým znáte a jste k němu silně přitahováni, i když někoho vidíte poprvé, vyvolávají aurická vlákna, skrze něž jste spojeni z předešlých životů. Při setkání polovin jedné duše pak tento pocit vyvolává mimo jiné i otisk jednoho v duši toho druhého. Tato vazba je nezávislá na prostoru a čase, protože je energetická. Jakmile se proto jednou tyto vazby skrze aurická vlákna vytvoří, pokud se je nerozhodne jeden z partnerů nebo oba partneři přerušit, pak zůstávají energeticky spojeni navždy.“
Přesně takhle smýšlí o Davidovi i Sofie. Jako o někom, koho zná už roky. S kým se nemusí poznávat, protože ho zná, koho už někdy milovala, možná v minulém životě. I když v reálném životě je makléřka, je velmi racionální a rozhodná, v citových záležitostech hledá odpovědi v ezoterické literatuře a věří, že aury vědí víc a že vše, co se kolem tohoto vztahu nevztahu děje, je nějaký plán, který řídí vesmír. Ten je k sobě nedokáže pustit, ale zároveň jim nedovoluje se opustit. Jenže do jaké míry je opravdu zamilovaná do reálné osoby, a do jaké míry jde o zidealizovaný objekt touhy, který si vysnila? A jak dlouho může zůstat člověk ve stand-by režimu, tiše doufat, a tím pádem se taky zavřít jakýmkoli dalším příležitostem?

O tom, že jejich propojení je doslova karmické, hledá důkazy všude možně, i v duchovních knihách. V jedné z nich, v knize Známe se celé věky od autorky Andrey Homolové, si podtrhává třeba takové statě: „Pocit, že se s někým znáte a jste k němu silně přitahováni, i když někoho vidíte poprvé, vyvolávají aurická vlákna, skrze něž jste spojeni z předešlých životů. Při setkání polovin jedné duše pak tento pocit vyvolává mimo jiné i otisk jednoho v duši toho druhého. Tato vazba je nezá- vislá na prostoru a čase, protože je energetická. Jakmile se proto jednou tyto vazby skrze aurická vlákna vytvoří, pokud se je nerozhodne jeden z partnerů nebo oba partneři přerušit, pak zůstávají energeticky spojeni navždy.“
Přesně takhle smýšlí o Davidovi i Sofie. Jako o někom, koho zná už roky. S kým se nemusí poznávat, protože ho zná, koho už někdy milovala, možná v minulém životě. I když v reálném životě je makléřka, je velmi racionální a rozhodná, v citových záležitostech hledá odpovědi v ezoterické literatuře a věří, že aury vědí víc a že vše, co se kolem tohoto vztahu nevztahu děje, je nějaký plán, který řídí vesmír. Ten je k sobě nedokáže pustit, ale zároveň jim nedovoluje se opustit. Jenže do jaké míry je opravdu zamilovaná do reálné osoby, a do jaké míry jde o zidealizovaný objekt touhy, který si vysnila? A jak dlouho může zůstat člověk ve stand-by režimu, tiše doufat, a tím pádem se taky zavřít jakýmkoli dalším příležitostem?

KDYŽ STOJÍ NA MÍSTĚ

Načasování je stejně důležité, jako je vzájemná chemie. Protože myslet na svého osudového partnera a nemoct s ním být – ať už je důvod ten, že nemá vyřešenou minulost, čeká ho jiná budoucnost, jednoduše jenom neví, nebo prostě nedokáže udělat krok směrem k vám, láme srdce.
Špatné načasování může znamenat třeba to, že je mezi vámi věkový rozdíl tak významný, že oba na život nahlížíte s jiným vagonem zkušeností. Nebo to může znamenat úplně vágní, ale i nejčastější důvod, proč to dře: jeden nebo druhý je zadaný. „Záleží i na tom, v jakém stavu zrovna jste. Můžete mít za sebou třeba psychicky náročné období, způsobené předchozím vztahem či životní etapou, a sami vlastně nevíte, co vůbec chcete. Potkáte někoho, s kým si sednete, ale vlastně to nejde. Máte tam třeba nějakou brzdu, kterou může být například strach. A proto do vztahu nejdete, i když se sama v sobě úplně nevyznáte. Může to být i tak, že ten vztah pro vás aktuálně nemá smysl. Občas se zamilováváme spíš do představy, jaké by to mohlo být. A tím pádem nás to k tomu člověku táhne,“ říká psychoterapeutka Hana Mezerová.
Podle ní je v každém případě důležité pracovat na tom, abychom se vždy snažili hlavně poznat sami sebe a stejně tak uvědomit si svou sebehodnotu. „Díky tomu můžeme poznat, jestli nám hodnoty potenciálního partnera vyhovují. S vlastním sebeuvědoměním také můžeme snadněji naznat, zda potenciální partner nemá jisté nebezpečné signály pro vztah nevhodné, kterými může být třeba to, že snižuje naši hodnotu. Doporučuji pracovat na sobě a nepouštět se do vztahu v momentě, kdy si sami sebe nevážíme, nemáme se rádi nebo ještě nemáme vyřešený předchozí vztah. Až pak můžete poznat pravou lásku v pravý čas. A když se to stane, tím to nekončí, naopak. Je třeba na sobě i na vztahu pracovat neustále,” dodává psychoterapeutka Mezerová. Doporučuje věnovat si prostor, abyste se ve svých pocitech zorientovali a přišli na to, co je pro vás nejlepší, a pokusili se identifikovat, co vás k dané osobě přitahuje. Ujasnění si toho, co chcete, vám může pomoci zbavit se tlaku, abyste se pokusili držet někoho, kdo pro vás v konečném důsledku prostě není ten pravý.

FALEŠNÁ NADĚJE

Důvodů, proč se naše spřízněná duše do vztahu s námi nehrne, může být nekonečno. Nimrat se v nich a analyzovat je není podstatné. Zásadnější je vlastní pocit. Zkuste vnímat, kde je hranice mezi trpělivostí pro lásku, usilovným snažením a sebeponižováním. Pokud osoba, po které toužíme, nemá zájem, musíme ji nechat, aby nás ztratila. Může to být definitivní, ale může to být jen time out. Nástraha myšlenkového time outu tkví v tom, že takový mezičas sytí především naději, že až budou podmínky příhodnější, osud se naplní. Někdy se dva lidé rozdělí nebo míjejí proto, aby se později potkali v jiném životním a osobnostním nastavení.  

Takže rčení, že správného člověka můžete potkat v nesprávný čas, není zcela příznačné. „Správný člověk v nesprávný čas je stále nesprávný člověk. Načasování je zásadní,“ výslovně shrnuje problematiku vztahový kouč Matthew Hussey, který nás svou přímočarostí často odzbrojí. „Musíte potkat někoho, komu řeknete: Líbíš se mi. A ten druhý musí říct: Ty se mi taky líbíš. A společně si řeknete: Pojďme do toho. To je to jediné, na čem ve vztazích záleží. A je jedno, jaké hypotetické scénáře si ve své vlastní hlavě vytvoříte,“ tvrdí Hussey. „Když někdo není na vztah s vámi připravený, není to zkrátka ten pravý.“ Takhle jednoduché to podle něj je. Aurickými vlákny tedy ať se proplétají ti, kteří místo naplněného vztahu preferují raději sladkobolné toužení.