Na Páté avenue byl právě dokončen přepychový palác rodiny George Russella, bohatého průmyslníka, který stejně jako mnoho dalších velkolepě zbohatl díky rozmachu železnice. Tyčí se přímo naproti sídlu dvou sester – Ady a Agnes (Cynthia Nixon a Christine Baranski), které patří ke starousedlíkům a na nové sousedy se dívají s despektem. Do toho na scénu vstupuje jejich neteř, mladá Marian v podání Louisy Jacobson, dcery Meryl Streep, která nevraživost svých tet vůči novým sousedům nechápe...
Seriál Pozlacený věk (Gilded Age) najdete od 25. ledna na HBO. Za světem, který se odehrává v těch nejbohatších newyorských rodinách, stojí Julian Fellowes, který stvořil veleúspěšné Panství Downton. Tentokrát se britský tvůrce rozhodl podívat za oceán do dob, kdy americká společnost zažívala nebývalý rozmach, který souvisel s rozvojem těžkého průmyslu. Tehdy ke svému bohatství přišli největší američtí průmyslníci – Carnegie, Vanderbilt, J. P. Morgan. Bylo to období, kdy se společenská elita měnila každým dnem, postupně ze sebe sklepávala starosvětské zvyky přivezené z Evropy a tvořila si vlastní pravidla, podle kterých v podstatě funguje dodnes.
Místo starého rodinného sídla, skotských hradů a anglických vesniček se tu tak střídají nově vybudované paláce a luxusní letní sídla v Newportu. Místo bitvy o dědictví a udržení rodinného majetku pro další generace se tu energie vynakládá na drápání se po společenském žebříčku a ty správné styky s těmi správnými lidmi.
Ráj pro snoby
Co novému seriálu rozhodně nechybí, jsou plasticky napsané postavy, které vás po pár desítkách minut vtáhnou do svého vlastního světa. „Nikdo nepíše snoby tak dobře jako Julian Fellowes,“ řekla Christine Baranski při online rozhovoru u kulatého stolu s vybranými novináři z celého světa, kterého se účastnil i český Harper’s Bazaar. Její postava, bohatá vdova Agnes Van Rhijn, je zásadová, nové zbohatlíky nesnáší a po vzoru Maggie Smith pronáší jeden uštěpačný bonmot typu „Já jsem nebyla z ničeho nadšená už od roku 1865“ za druhým.
Pro herečku, která patří k americké herecké elitě, byla spolupráce s Julianem Fellowesem „za odměnu“. „Největší výzvou bylo ovšem odehrát dialogy tak, aby nezněly prkenně, aby ty složité a vznešeně napsané věty zněly přirozeně, a ne příliš uměle,“ dodala Baranski, pro kterou byl Pozlacený věk vůbec první televizní příležitostí, jak si zahrát v dobovém kuse.
Její dobrosrdečnou sestru Adu, starou pannu, která si v sobě nese trauma z minulosti, si zahrála Cynthia Nixon. Druhou Mirandu ze Sexu ve městě od ní ale tentokrát nečekejte. „Skočila jsem po té roli nejen proto, že jsem samozřejmě velká fanynka Panství Downton, ale také proto, že to byla šance zahrát si jiný druh hrdinky. Moje postavy jsou často svéhlavé a nebojí se jít proti proudu. Toto byla šance zahrát si někoho, kdo je plný pozitivní energie, nebojí se ukázat své emoce a je vlídný a laskavý,“ řekla Nixon.
Látkové pugéty
K dobovému dramatu patří i kostýmy, které jsou v případě Pozlaceného věku stejně přepychové, jako byla skutečná garderoba boháčů té doby. „Každá z postav má svůj jedinečný šatník,“ vysvětlila Nixon. „Během natáčení bylo na první pohled poznat, který štendr s kostýmy patří té které postavě. Kostýmy pro každou postavu vznikaly v jiném newyorském ateliéru, aby si zachovaly svou osobitost,“ dodala.
„Dostala jsem vždy vzorek látky na svoje kostýmy, které jsem si doma naaranžovala do vázy, takže ty krásné hluboké zelené, rubínové a safírové odstíny vypadají jako velká látková květina. Detaily, s jakými byly kostýmy zpracovány, jsou skutečně neuvěřitelné. Všechny ty výšivky a korálky... Připadala jsem si jako operní pěvkyně,“ doplnila ji Christine Baranski.
Jak je u Fellowese zvykem, nevěnuje se jen světu bohatých, ale příběhové linie rozpracovává i ve světě „pod schody“. Tam žije pestrobarevná směsice lidí s pohnutými osudy, pro něž je New York spíše džunglí, v níž je jednoduché přijít k úrazu. Nechybí ani postava afroamerické novinářky Peggy, která dává nahlédnout do nepříliš známé historie afroamerické buržoazie žijící v té době v Brooklynu.
Pozlacený věk má jen jednu nevýhodu – nemůže se na rozdíl od Panství Downton spolehnout na autentické lokace, protože New York ze „století páry“ je nenávratně ztracen. Kvůli tomu chvílemi působí lehce „papundeklově“, tento pocit však snadno zaplaší příběh, který vás po pár epizodách doslova „vcucne“ – a vy budete mít jen dvě možnosti: buď začít hltat knihy o skutečných boháčích té éry, nebo netrpělivě stříhat metr do doby, kdy se na obrazovkách objeví další série.
Jak se opět nastartovat po vyhoření?
Na zdraví aneb přicházející svátky si žádají sváteční přípitek
Když k nám tělo promlouvá a my si raději zacpeme uši
