Proč znovu toužíme po dvou telefonech
Foto: Getty Images
Foto: Getty Images
Vzpomínáte si na dobu, kdy nedílnou součástí pracovních benefitů byl služební telefon? I když mnozí zaměstnavatelé od firemních mobilů upouštějí a nahrazují je třeba proplacením služebních hovorů nebo příspěvkem na tarif, zdá se, že jako společnost začínáme o druhém telefonu znovu uvažovat. Nikoliv proto, že bychom potřebovali hromadit technologické statky, ale jednoduše proto, že jde o způsob, jak elegantně oddělit pracovní život od toho soukromého.
V mém prvním zaměstnání jsme při podpisu smlouvy dostali na výběr: buď nám přidělí firemní mobil, nebo zpětně proplatí hovory související s prací. Upřímně, nechápala jsem, jak si někdo může zvolit první variantu. Proč se starat ještě o jedno zařízení, když můžu vše pohodlně vyřídit ze svého osobního telefonu? Přesto si o něj kolegyně, která nastoupila ve stejnou dobu, požádala. Když jsem se jí ptala na důvod, s odpovědí neváhala. „Firemní telefon můžu po páté hodině bez výčitek vypnout a zapnout až ráno,“ vysvětlila mi a pokračovala, „osobní mobil ale přece odpoledne tak jednoduše nevypneš.“ A měla pravdu.
Zdá se, že po podobném modelu fungování začíná pokukovat čím dál tím více zaměstnaných lidí. O fenoménu dvou telefonů v poslední době psaly například The New York Times nebo Newsweek. Obě média upozorňují, že nejde o nový nápad, ale o trend, který se v mnoha sociálních bublinách vrací na scénu.
Zatímco dříve představoval služební telefon především prostředek k telefonování, dnes se na něj přesouvá značná část pracovního života. E-maily, firemní chaty, online hovory, kalendáře nebo aplikace pro správu projektů nás dokážou zastihnout prakticky kdykoliv. A i když zaměstnavatelé stále častěji zdůrazňují důležitost work-life balance, samotné technologie často fungují opačně – stírají hranici mezi tím, kdy pracujeme, a kdy už bychom měli odpočívat.
Právě proto se některým lidem zdá jednodušší oddělit oba světy fyzicky. Jakmile skončí pracovní doba, odloží služební telefon do zásuvky a sáhnou jen po tom osobním. Nemusí přemýšlet, zda příchozí notifikace souvisí s prací, ani odolávat pokušení „jen rychle zkontrolovat“ nový e-mail. Hranice, kterou je na jednom zařízení často obtížné nastavit, vzniká téměř automaticky. Dva telefony se tak stávají jakousi moderní verzí dveří od kanceláře, které za sebou na konci pracovního dne snadno zavřete.
Samozřejmě nejde o řešení pro každého. Někdo si vystačí s režimem nerušit, jiný si nastaví pracovní profil nebo vypne notifikace po určité hodině. Přesto rostoucí zájem o druhý telefon naznačuje, že mnoha lidem nestačí pouze digitální hranice. V době, kdy si práci nosíme všude s sebou, možná znovu objevujeme hodnotu těch obyčejných – třeba právě v podobě druhého telefonu. Protože někdy stačí mít možnost symbolicky zavřít dveře od kanceláře a nechat práci do dalšího dne za nimi.